Boris a Arkadij byli dlouholetí přátelé. Spojovala je nejen společná práce ve městě, ale také lovecká vášeň. Každoročně jí obětovali část dovolené. Letadlo je odvezlo daleko na severovýchod, o další kus je poponesl vrtulník, nakonec se terénním autem dostali do neveliké vesničky uprostřed nekonečných lesů. Ves byla centrem obrovského revíru tamního mysliveckého sdružení. Odtud přátelé vyráželi s kulovnicemi a plnými batohy se zásobami mezi smrky, borovice, modříny, mokřady, rašeliniště i věčně zmrzlou půdu. Políčeno měli na nějakého toho jelena, Boris také toužil složit losa, jehož paroží by ozdobilo nový zahradní domek za rodným městem. Počítat museli se setkáním s vlky, ale také velikými skoro půltunovými medvědy. Lovecká sezóna začala ne tak dávno a zvířata tajgy si na přítomnost lovců teprve zvykaly.

Na úspěšnou ránu museli počkat

První den z pušek ani nevystřelili. Vrátili se do provizorního tábora, vlastně jen ke stanu a ohništi. Počasí přálo, v noci ani moc velká zima nebyla. Po pořádné snídani se vydali hlouběji do lesa. Šli podél nevelikého potoka. Všimli si, že je plný pstruhů. Opatrnost byla na místě. Tolik ryb bylo jistě velkým medvědím lákadlem. Ti se však neukázali. Natož losi nebo jeleni. Zahlédli jen rysa na lovu srnčího, nějakou tu lišku a v uctivé vzdálenosti se v lesním šeru ukázal jeden nebo dva vlci. Zkrátka opět žádný cíl.


Teprve čtvrtý den jim Diana, bohyně lovu, přála. Arkadij složil statného jelena a Boris se dočkal vytoužené losí trofeje. Zpracování ulovené zvěře trvalo déle, než čekali. Když bylo hotovo, přišel večer. Zorientovali se a směrem ke svému tábořišti vyrazili správným směrem. Slunce ale zapadlo hodně rychle a oba moc dobře věděli, že do tmy návrat nestihnou. Už už si to chtěli navzájem říct a dohodnout se, že přespí pod hvězdami na příhodném místě, když společně uviděli přicházet dva stíny.

Ze zad shodili batohy, připravili pušky. Ty stíny se nedaly rozeznat. Jen se přibližovaly. Šelmy, lidé, kdo? Byli to lidi! Dva lovci, jako oni. Oddechli si a příchozí Borisi s Arkadijem popřáli k úspěšný lov. A hned také nabídli útočiště ve svém nedalekém srubu.

Kdo to byl?

Vova a Alexandr, tak se ti dva představili, nelhali. Sotva po půlhodině chůze tmou, ve které se hostitelé orientovali až zázračně, dorazili na slibované místo. Brzy se rozhořel oheň a zavonělo připravené jídlo. Lahvinka, vlastně dvě, chybět nemohly, a tak úvod noci proběhl v družné zábavě.

Ráno je přivítalo odrazem slunce v kapkách rosy. Vřele se rozloučili, Vovu s Alexandrem záhy pohltily husté větve smrkoví, jejich hosté zamířili ke svému táboru. Boris si v kapse nesl Sašovu vizitku, protože ten byl z jejich města a slíbili si, že se v civilizaci záhy uvidí.



Další dny, až na nějakého toho střeleného zajíce, či trofejního srnce, už tolik lovu nepřály. Navíc se zhoršilo počasí. Pršelo a déšť sliboval, že jen tak nepřestane. Vrátili se tedy do výchozího střediska. Zašli do domku, kde sídlilo ředitelství místního mysliveckého sdružení, kde bylo nutné dostát nezbytným formalitám. Človíček, který měl do knih zapsat ulovenou zvěř a vystavit příslušné papíry, na místě nebyl. Než se dostavil, četli si znuděně na nástěnce, co visela na chodbě, různá oznámení. Najednou objevili fotografie lidí, kteří svého času odešli do tajgy, a ta je už zpátky nepustila. Mezi pohřešovanými poznali i tváře Vovy a Saši. Prý je les pohltil už před třemi měsíci! Okamžitě oznámili, že se s nimi před pár dny viděli v jejich srubu. Lovci ze vsi se na ně ale dívali divně. Nevěřili jim a měli k tomu důvod. Zmizelé lovce totiž zhruba před měsícem našli hluboko v tajze! Nejen podle dokladů to byli oni, identifikovali je i příbuzní, kteří si jejich těla odvezli.

Boris se nevzdával. Jako důkaz setkání vytáhl darovanou vizitku. Jistě, pokývali hlavou, Alexandr Chmelnikov byl jedním z těch mrtvých! Šokovaný Boris vytáhl mobil a vytočil číslo z toho kousku tvrdého papíru. Ale abonent byl nedostupný...

ŽIVOT SI S VÁMI KRUTĚ ZAHRÁVÁ? Svěřte se mi, spolu vše vyřešíme! Zavolejte mi na tel.: 906 701 701 nebo mi pošlete SMS ve tvaru SMS BEDA na 904 30 44! Numerolog Béda