Home - Články - Prokletý hrob

Prokletý hrob

vloženo 13. 1. 2017
čas čtení: 4 minuty

Prokletý hrob

Strašidelných příběhů z hřbitovů je spousta. Mnohé jsou zjevně smyšlené, jiné ale stojí na reálném základě. I proto jim mnozí věří a za noci by je mezi náhrobky ani párem volů, jak se říká, nikdo nedostal. Je to tak asi dobře. Není moudré, aby se světy živých a mrtvých prolínaly.

sdílet článek na facebooku

Příběh mi vyprávěl Gregorz, polský kamarád ze studií. Jako téměř každý Polák byl hluboce věřícím katolíkem. Proto neměl rád všelijaké duchařské povídačky, jimiž se obyčejně lidé vzájemně pro zábavu straší. Takových besed se neúčastnil. Až mnohem později se mi svěřil proč.

Bylo to někdy v šedesátých letech, spíše jejich začátkem. Gregorz bydlel s rodiči ve starobylém městě Rzeszów. V té době už město na jihovýchodě Polska už zacelovalo novými sídlišti pozůstatky války, která ho připravila o celou jednu třetinu obyvatelstva. Většina tamních Židů skončila v koncentračním táboře Belźec. Místní starý městský hřbitov stál na místě více než dvě a půl stovky let a Gregorzův děda tam dělal strážného. V rodině se moc velké přízni netěšil. Za vše mohla jeho náchylnost k pití. Zvláštní bylo, že nejvíc lahví vodky, či zubrowky si v síťovce z konzumu na hřbitov nosil o adventu, zvláště pokud město pokryl první sníh.

Divné přípravy


Osud to tak zařídil, že když bylo Gregorzovi čtrnáct, odjeli rodiče na pár dnů na druhý konec Polska ke známým. Jako naschvál záhy ulehl s horečkami a dědovi nezbylo, než vzít nemocného vnuka na noc do svého obydlí uprostřed hřbitova. Jak už to tak zkraje prosince bývá, přichází tma brzy. Jen co se ujala vlády a děda uzavřel vrata hřbitova a mezi stromy s holými větvemi se vrátil do domečku, začal s nějakými podivnými přípravami. Ze zásuvky vytáhl jakási stará sluchátka, špunty do uší a chuchvalec vaty. Vše to postavil na stůl a přidal vymytou sklenici od hořčice. Potom sáhl do síťovky, vytáhl jednu z přinesených lahví, sklenici naplnil vodkou po okraj a na dva, tři doušky ji celou vypil. Mlaskl, hřbetem ruky si utřel ústa a podíval se na vnuka.



Potom začal vysvětlovat: „Synku, až půjdeme spát, vezmi tady tu vatu a pořádně si zacpi uši. Hlavně se ale ničeho neboj! Prostě si zacpi uši a ať už se za dveřmi nebo za okny ozve cokoliv, nelámej si s tím hlavu a nereaguj. Stává se to jen v tuto dobu. Dlouhého trvání to nemá. Jen co se rozední, tak to zmizí. Jenže večer se to ozve zase, tak po celý advent až do vánoc. Hlavně se ale neboj, tady uvnitř je bezpečno!“

Strach

Gregorz nevěděl, co si o tom myslet. Straší ho děda, anebo s vypitými sklenkami staříka opouští zdravý rozum? Děda pil, klábosili o ničem, Gregorz se pak před spaním pomodlil, ulehl do dědovi postele a nechal ho u láhve na židli u stolu. Usnul. Bylo kolem půl druhé, když ho probudilo slabé klepání na dveře. Udiveně se posadil na posteli a vylekal ho děs, který se dědovi objevil ve tváři. A pak to uslyšel. Tichounký, slaboučký, dětský hlásek! Nešlo ho neslyšet. Monotonně a úpěnlivě opakoval pořád dokola: „Pusťte mne dovnitř...Je mi zima...Vše mne svírá...Tam, kde jsem, je moc chladno...“

Gregorz mi vyprávěl, že nikdy předtím a ani nikdy potom nepociťoval takový ledový a živočišný strach, jako té noci. Hlásek za dveřmi zněl pořád. Jako děsivý kolovrátek. Úniku před ním nebylo. Zmizel až s prvními paprsky zimního studeného slunce. V tu dobu už zpitý do němoty děda spal s hlavou na stole a jeho vnukovi se vrátila jakás takás odvaha. Oblékl se, obul a opatrně vykoukl ze dveří. Všude ležel sníh. Slabá vrstva, ale dětské stopy v něm vidět byly. Opatrně se nechal jimi vést. Dovedly ho až do nejstarší části hřbitova. Nápisy na obrovském náhrobku, kde náhle končily, již dávno setřel čas. Hrobu dominovala socha anděla s křížem v rukách. Měl až nepřirozeně veliká křídla a, co bylo nejzvláštnější, takový divný, možná až smyslný výraz tváře.


Nikdo nic nevěděl

Děda a ani nikdo z pamětníků nechtěl k tomu hrobu nic moc říct. Tvrdili jen, že je prokletý. Prý patřil nějaké šlechtické rodině a uložen v něm byl i malý chlapec, kterého snad zabil nějaký šílený příbuzný. Autor podivného anděla zůstal neznámý a dnes už na hřbitově ta socha ani není. Padla za oběť vandalům.

* * *


No a děda přítele Gregorze brzy poté zemřel. Jeho domek na hřbitově osiřel. Zájemce o práci hlídače hřbitova se najít nepodařilo.

ZASADIL VÁM ŽIVOT TĚŽKÉ RÁNY? Nevíte, jak dál? Jsem tu, abych vám poradila! Kartářka Helga na tel.: 906 701 701 nebo mi pošlete SMS ve tvaru SMS HELGA na 904 30 44.

|<< < 5 | 6 | 7 | 8 | 9 > >>|

NAŠI VĚŠTCI - Vyberte si svého věštce a zavolejte mu na tel.: 906 701 701!

zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail

Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)

© 2009 - 2024 E.M.A. Europe s.r.o. Všeobecné obchodní podmínky Zpracování osobních údajů Zpracování cookies, tech. zaj. Materna, 1 min/70 Kč vč. DPH, 1sms/max. 46 Kč, Max. délka hovoru je 17 minut, Volejte (49 Kč/min) a pište (30 Kč/SMS) bez omezení! Klub Horoskop2022, BÚ: 2109191786/2700, PO Box 14, 110 05 Praha 05, www.ema.bz

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze náv?těvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.