V roce 2007 postihla japonské město Himedži v prefektuře Hjógo děsivá epidemie. V průběhu toho roku našla policie v bytech i domcích na periferii hned dvanáct vyvražděných rodin. Rukopis hrůzných činů byl u všech případů stejný. Vždy jeden z rodičů nejdříve ubodal děti, poté podřízl partnera a následně si zkrvavený nůž vrazil přímo do srdce! Ještě jedno měli nešťastné rodiny společné. Po sérii dlouhodobých problémů je najednou potkalo štěstí. Někdo se vyléčil z dlouhodobé nemoci, jiní vyhráli v loterii, dalším se narodil dlouho očekávaný potomek, tamtěm zase přidali výrazně v práci, u oněch se syn, či dcera dostali na prestižní školu a tak podobně.

Policie v podstatě neměla co šetřit. Pachatel byl vždy zjevný a ve všech případech mrtvý. Případ bylo možné uzavřít. Detektivům ale chyběl motiv šokujících činů. Odborníci z řad psychiatrů mluvili o náhlém a nezvládnutelném záchvatu šílenství. Jenže proč k němu došlo u dříve naprosto zdravých lidí? Proč postihlo ve skoro přesně měsíčních intervalech různé rodiny, které se vzájemně neznaly? A proč děsivá série náhle jak začala tak i skončila? Odpovědí scházely.



Veřejnost o tom nevěděla, policejní tiskový mluvčí mlčel, ale šéf vyšetřovacího týmu komisař Nori Saitó, když už ani experti netušili jak dál, hledal vysvětlení mimo oficiální vědu. Tajně se sešel s místním a mnoha lidmi uznávaným extrasensem. Co se od něj dozvěděl, médiím určeno nebylo. Časem se ale i to největší tajemství prozradí a tak měsíčník Bungeishunju po pár týdnech přinesl článek nazvaný Akunara Tatsune.

Přenešťastná Akunara

Šlo vlastně o poněkud hororový příběh. Akunara byla mladá žena, matka dvou předškoláků a manželka dobře situovaného muže. Dalo by se říct, že ji v životě potkalo štěstí. Myslela, že bude trvat dlouho. Jenže potom přišla jedna zimní noc, ve které na jejich dům zaútočili lupiči. Nejdříve se nelítostně vypořádali s dětmi. Poté zvěrsky zabili Hiroshiho. Nato znásilnili Akunaru. Když bylo po všem, nezabili ji, ale svázanou si ji ponechali jako případné rukojmí. Následně se pustili do zevrubné prohlídky domu. Zatímco zločinci při hledání lupu rozbíjeli na co přišli, podařilo se nešťastnici dostat se z pout. Jako smyslu zbavená se zmocnila zkrvaveného nože na zemi a v záchvatu nezměrného žalu si probodla srdce. Právě odbila půlnoc.



Posmrtného klidu ale Akunara nedošla. Na pomezí mezi rájem a peklem se její duše rozhodla pro pomstu. Jako duch se vrátila mezi smrtelníky a všechny tři lupiče připravila o rozum a donutila k sebevraždě. Jenže to byl jen začátek. Zmrzačený duch Akanury si uzavřel bránu do nebe a začal se mstít rodinám, které potkalo štěstí. Muselo jich být dvanáct, stejně jako hodin, označujících půlnoc. Teprve potom se duch nasytil a byl vtažen do pekla. Jenže to se mu vždy po deseti letech otevřelo. A jen proto, aby pokračoval ve svém pekelném řádění!

Nová propustka z pekla

Nori Saitó zestárl o deset let. Dál vyšetřoval nejvážnější zločiny. Už nejenom v Himedži, volán byl k šetření zvlášť závažných činů v celé prefektuře Hjógo. Jen pár dnů po novém roce ho telefonát s celým týmem zavedl pod starobylý samurajský hrad Himedži-džó. Na místě čekala na policisty krvavá podívaná. Celkem 5 zakrvácených těl. Tři patřily dětem, jedno jejich matce, poslední Renzo Tanakovi, hlavě rodiny. O co půjde, pochopil komisař Saitó hned, jak uviděl nůž v mužově hrudi. Samozřejmě provedli všechny nezbytné úkony, brzy zjistili, že rodinu, která jen nedávno zdědila nemalý obnos, vyvraždil samotný Tanaka. Dál se ale už nehnuli. Motiv nepochopitelného činu chyběl. Jen Nori Saitó věděl, že žádný není. Znal totiž souvislosti. Vždyť se začal psát rok 2017 a zkažený duch Akanury dostal opět propustku z pekla.

CO VÁS SKUTEČNĚ ČEKÁ? Odhalím vám to díky své 22 leté praxi a citlivému empatickému přístupu! Kartářka RADKA. Ptejte se mě na tel.: 906 701 701 nebo mi pošlete SMS ve tvaru SMS RADKA na 904 30 44.