Zastánci tohoto názoru se shodují v tom, že nová bytost si na minulý život nepamatuje a pokud ano, pak jen za zvláštních okolností, anebo v nejútlejším dětství.

Sotva čtyřletou Karličku měli všichni rádi. Bystrá holčička se přitom nijak zvlášť nelišila od svých kamarádů ze školky. Možná byla jen trochu rozumově dál, než ji předepisoval věk. A také vynikala bujnou fantazií. Milovala pohádky, sama rozvíjela jejich děj, bavila tím nejen tety ve školce, ale doma i rodiče.

Zima toho roku, kdy se odehrál tento příběh, byla nejstudenější za několik předcházejících let. Stěžovali si na ni všichni. Stala se hlavním tématem rozhovorů. Do komentování dění za dveřmi domů, byly zavlečeny i děti. Hlavně proto, že jak rodiče, tak i vychovatelky ve školce důsledně dbali na pořádné dětské oblečení.

„Kam sis dala rukavice?“ zeptala se Karličky jedna z tet předtím, než vyrazili na zasněženou zahradu.
„Ručičky mne nezebou,“ odpověděla dívenka a jen tak pod nos dodala, že tohle není žádná zima. Vychovatelka ji ale slyšela a namítla, že venku jsou tři pod nulou, tedy mrzne a bez rukavic ji ven nepustí. Karlička si je tedy neochotně natáhla, ale stála si na svém, když zopakovala, že tohle žádná zima není a že s tou, kterou zažila ona sama, se srovnat nedá. Vychovatelka to pustila z hlavy, na podivnou repliku malé cácorky si vzpomněla až se vrátili zvenku do herny a viděla ji, jak sedí na židličce a nad něčím usilovně přemýšlí.



Malá brebta vypráví

„Jak jsi to myslela s tím, že jsi zažila větší zimu? Někde s rodiči na horách?“ zeptala se holčičky.
„Ne, to bylo dřív. Měla jsem jinou maminku i tatínka. Bylo to dávno,“ odpověděla Karlička zamyšleně a na čele se ji objevily vrásky od dávných vzpomínek.
„Ty jsi ale brebta a krásně si vymýšlíš,“ zasmála se vychovatelka.
„Nevymýšlím si! Já opravdu tu strašnou zimu zažila,“ stála si na svém dívenka. „Tehdy jsme nebydleli v Praze, ale někde na venkově. Topili jsme v kamnech dřívím. Na takovou zimu, která v tom roce udeřila, ho ale bylo málo. Muselo se s ním šetřit. Kdo to neudělal, dopadl špatně. Jako pan Potůček, co bydlel na samotě za lesíkem. Toho našli ve světnici zmrzlého na kost, vypadal jako rampouch...“

Užaslá vychovatelka nebyla schopná slova. Nejdřív nad fantazií čtyřletého děvčete, potom nad fakty, kterými ji Karlička zahrnula. Z vyprávění holčičky se dozvěděla doslova omračující věci. Mělo k nim dojít oné zimy, kdy u Českých Budějovic naměřili 42,2 stupně pod nulou! V tom roce zamrzla Vltava v Praze do hloubky jednoho metru a rybníky promrzly až skoro na dno.

Ano, lidé skutečně tehdy zimou umírali. Bylo jich tolik, že márnice byly plné a mrtvé nebylo jak do promrzlé země pohřbívat. Řadu vesnic odřízly přívaly sněhu od světa a leckde se silnice podařilo protáhnout až v březnu. O tom všem a mnohém dalším Karlička povídala tak, jakoby toho byla opravdu očitým svědkem! „To byla opravdu zima. S mladší sestřičkou jsme ji prožily většinou zahrabané v peřinách a starých hadrech!“ zakončila svoje vyprávění.



Skutečný šok přišel až doma

Když si pro Karličku přišla maminka, vychovatelka ji všechno pověděla. „Vy jste ji o tom doma něco vyprávěli?“ zeptala se zvědavě. „Určitě ne! Nevím, kde to vzala,“ odpověděla ji šokovaně.

S Karličkou se k jejímu vyprávění ve školce vrátila až večer doma. Sedla si k počítači a našla podrobnosti k zimě, které se říkalo stoletá. Poznala, že si dcerka nevymýšlí. „Odkud to všechno víš?!“ udeřila na dítě. Karlička se rozplakala. „Já si to prostě pamatuju,“ štkala. „To si přeci pamatovat nemůžeš! Stalo se to dlouho, dlouho předtím, než jsi se nám narodila!“ hlesla bezmocně její maminka a roztržitě zadala do internetového vyhledávače obrázky ze zimy 1929. Prohlížela si je. Karlička se ji s uslzenýma očičkama dívala přes rameno. Najednou vykřikla. Na obrazovce počítače byla fotka tří děti s dospělou ženou. Všichni uprostřed závějí. „To byla moje maminka a toto, to jsem já!“ ukázala prstíkem na postavy na fotce...

ŽIVOT SI S VÁMI KRUTĚ ZAHRÁVÁ? Svěřte se mi, spolu vše vyřešíme! Zavolejte mi na tel.: 906 701 701 nebo mi pošlete SMS ve tvaru SMS BEDA na 904 30 44! Numerolog Béda