Opěrné pilíře dětského sebevědomí jsou budovány od samého počátku života. Člověk řeší své problémy podle toho, jak v raném dětství reagoval na „… obtížné situace, a zejména podle toho, jak tyto zkušenosti zpracovával. Setká-li se dospělý se situací, s níž se vyrovnával v dětství… navrací se ke svým nejranějším zkušenostem se sebedůvěrou, ke způsobu, jak se formoval, uplatňoval a prosazoval.“, popisuje své zkušenosti dětské terapeutky Marie-Bernard Chicaud v knize Sebedůvěra.

Nesmazatelný odraz výchovy

Výchova v rodině se nesmazatelně zapisuje do dětského sebevědomí. Podstatným faktorem je, jak k dítěti přistupují důležité osoby jeho života a hodnocení, kterého se mu od nich dostává. Na základě zpětné vazby si vytváří pozitivní sebepojetí, které je už od raného dětství předpokladem kladného vztahu k sobě samému.

Rodinná atmosféra, vztahy mezi rodiči, bezpečné zázemí, projevy pochopení a zájmu o dětské problémy a také možnost mít před očima pozitivní vzory, jsou pro dítě nesmírně důležité. Rodina je modelem mezilidských vztahů. Dítě k ní cítí nejen příslušnost, ale vnímá ji také jako zdroj emoční opory.


Když se malý jedinec snaží zorientovat ve světě a najít v něm své místo, vnímá to, co na něm rodiče odmítají či přijímají, jako hodnocení. Podle toho si nastavuje vlastní hodnotu. „Má-li dítě pocit, že ho takové, jaké je, akceptují rodiče, učitelé a další dospělí, pomůžeme mu nalézt sílu a odvahu k sebepřijetí.“ říká k tomu Marie-Bernard Chicaud.

Nejlépe sami sebe hodnotí lidé z rodin s dobrými vztahy, kde výchova nebyla ani příliš benevolentní ani příliš striktní. Láskyplná atmosféra v rodině s laskavým přístupem rodičů, přirozenou autoritou a taktním řízením, postaveném na vzájemné důvěře, utváří k sobě samému dobrý vztah, který si pak neseme až do dospělosti.

Nebojme se dát dětem to, co jsme sami nedostali

Nevhodný výchovný styl může člověka poznamenat na celý život. Kdo z nás to nezažil na vlastní kůži? Jsme mistry ve vnímání chyb a nedostatků, kritizujeme a hodnotíme. Často ani netušíme, o co nám v životě jde, v čem jsme dobří a jak můžeme nejlépe prospět světu. Těžko pak budeme v této oblasti dítěti vzorem. Naše vlastní zkušenost nám ale pomůže porozumět tomu, co se v něm odehrává.


Zvyšujme vlastní zdravou sebedůvěru, naše dítě dostane příležitost to od nás okoukat. Berme své dítě tak vážně, jak chceme být bráni sami. Věřme jeho schopnostem a respektujme ho. Není hloupější, protože je menší. Přiznejme si, že je to někdy naopak. Dejme mu možnost vyjadřovat svůj názor. Učme ho sdělovat, co chce, i když předpokládá nesouhlas.

Dejme mu svou lásku bez podmínek. Přijímejme ho takové, jaké je. Dávejme mu najevo, jak je pro nás důležité. To jsou základní předpoklady jeho zdravého vývoje. Snažme se vyhovět jeho chápání souvislostí, ne těm našim. Podpoříme tak jeho vztahovou a emoční inteligenci. Prožije snadnější a radostný život.

Investice, která se vyplatí

Podpora sebevědomí vlastního dítěte je investice na celý život. Najděme si na své dítě čas. Věnujme se mu a buďme tu pro něj. Sedněme si s ním za zavřenými dveřmi. Ptejme se ho, co chce a jak si to představuje. Pak pozorně poslouchejme. Na poprvé to stačí. Ve skutečnosti je to více, než si dokážeme představit. Už „jen“ proto, že jsme ho vyslechli a nesdělovali mu své argumenty, že jsme se o něj opravdu zajímali, nám bude vděčné. A bude šťastné, že má takového tátu nebo mámu. Děti od nás nejvíce potřebují jistotu, že jsme tu za všech okolností s nimi.