Letní slunovrat přichází dříve než svatojánská noc

Mnoho lidí se domnívá, že letní slunovrat a svatojánská noc jsou totéž. Ve skutečnosti jde o dvě různé události, které se v minulosti pouze propojily.

Letní slunovrat je astronomický okamžik, kdy Slunce na své zdánlivé dráze dosáhne nejsevernějšího bodu. Na severní polokouli nastává nejdelší den a nejkratší noc v roce. Slunce vychází velmi brzy, zapadá pozdě a příroda je na vrcholu své síly.

V roce 2026 nastal letní slunovrat 21. června ve 4 hodin a 42 minut středoevropského letního času. Přesné datum se však každý rok mírně mění a může připadnout na 20., 21. nebo výjimečně 22. června. Důvodem je skutečnost, že kalendářní rok netrvá přesně 365 dní, ale přibližně 365 dní, 5 hodin a 49 minut.

Svatojánská noc se naproti tomu nemění nikdy. Připadá vždy na noc z 23. na 24. června.

Oslavy slunovratu jsou starší než pyramidy

Lidé pozorovali pohyb Slunce už v době kamenné. Archeologové nacházejí stavby orientované na východ nebo západ Slunce při slunovratech po celé Evropě. Nejznámější je anglický Stonehenge, ale podobné stavby známe i z našeho území. Patří mezi ně například neolitické rondely v Bylanech u Kutné Hory, v Těšeticích na Znojemsku nebo u Prahy. Jejich vstupy byly často orientovány k místům, kde Slunce vycházelo nebo zapadalo při slunovratech. Také některá pravěká hradiště, posvátné vrchy a skalní útvary mohla být vybírána s ohledem na pohyb Slunce během roku.

Staří Keltové, Germáni i Slované považovali období letního slunovratu za vrchol roku. Pole byla zasetá, stromy obsypané plody a sluneční světlo dosahovalo své největší síly. Lidé věřili, že příroda je v těchto dnech nabitá životní energií a že některé rostliny, prameny i kameny získávají zvláštní moc.

Na kopcích se rozdělávaly ohně, zpívalo se, tančilo a mladí lidé přeskakovali plameny. Oheň měl očistnou funkci a měl chránit před nemocemi, neúrodou i zlými duchy.

Jak se z pohanského svátku stala svatojánská noc

S příchodem křesťanství církev mnoho starých zvyků nezakázala, ale přizpůsobila je nové víře. Oslavy slunovratu proto spojila se svátkem narození Jana Křtitele.

Jan Křtitel byl židovský kazatel a prorok žijící v 1. století našeho letopočtu. Podle Bible vedl asketický život v judské poušti, oblékal se do velbloudí srsti, živil se kobylkami a medem a vyzýval lidi k pokání. Křtil věřící v řece Jordán a právě on pokřtil i Ježíše Krista. Patří k nejvýznamnějším postavám křesťanství a je jedním z mála světců, u nichž si církev připomíná narození, nikoli úmrtí.

Podle evangelia se narodil o šest měsíců dříve než Ježíš Kristus, jehož narození se slaví 25. prosince. Svátek Jana Křtitele tak připadl na 24. června. Ve středověku však svátky začínaly už předchozího večera. Podobně slavíme Štědrý večer ještě před Božím hodem vánočním. Proto vznikla svatojánská noc z 23. na 24. června.

Od té doby se její datum nemění, i když astronomický slunovrat přichází o několik dní dříve.

Zajímavé je, že postava Jana Křtitele se symbolicky propojuje i s pohybem Slunce na obloze. Po letním slunovratu se dny začínají pomalu zkracovat a Jan v Bibli o Ježíši říká: „On musí růst, já však se menšit.“ Středověcí učenci v tom viděli nádherný obraz běhu roku. Po svátku Jana Křtitele ubývá slunečního světla, zatímco po Vánocích, spojených s narozením Krista, se dny opět prodlužují.

Svatojánská noc v českých zemích

Naši předkové považovali svatojánskou noc za jednu z nejkouzelnějších nocí v roce. Snad jen Filipojakubská noc na přelomu dubna a května jí mohla konkurovat.

Lidé věřili, že právě tehdy se otevírají skály ukrývající poklady, lesní bytosti se vydávají mezi lidi a rostliny získávají mimořádnou léčivou sílu.

Velmi známá je pověst o květu kapradí. Kapradiny ve skutečnosti nekvetou, rozmnožují se výtrusy. Přesto se tradovalo, že o svatojánské noci vykvete jediný zářivý květ. Kdo jej získá, porozumí řeči zvířat, najde skryté poklady a bude mít štěstí po celý život.

Dívky sbíraly devět druhů květin a dávaly si je pod polštář. Ve snu se jim měl ukázat budoucí ženich. Jinde se pletly věnečky a házely se do vody. Pokud se nepotopily, čekala dívku svatba do roka.

Svatojánské bylinky mají podle tradice největší sílu

Právě kolem svatojánské noci se tradičně sbíraly léčivé rostliny. Nejčastěji třezalka tečkovaná, pelyněk, řebříček, mateřídouška, heřmánek nebo bezový květ.

Třezalce se dokonce říkalo bylina svatého Jana. Věřilo se, že chrání dům před bouřkami, přináší klidný spánek a zahání smutek.

Sušené svatojánské kytice se ukládaly za trám, do stodoly nebo pod střechu jako ochrana před neštěstím.

Jednoduchý svatojánský rituál pro dnešní dobu

Nemusíte běhat o půlnoci po lese a hledat neexistující květ kapradí. Svatojánská noc může být příležitostí k malému zastavení.

Večer 23. června si zapalte svíčku, napište na papír vše, co chcete během léta přivítat. Lásku, zdraví, odvahu, nové přátele, cestování nebo více radosti. Poté si připravte malou kytici z bylinek nebo lučních květů a položte ji na parapet, aby na ni dopadlo první ranní světlo. Druhý den ji usušte a schovejte jako připomínku svých přání.

Ať už věříte na magii, nebo jen milujete staré tradice, svatojánská noc připomíná něco důležitého. Léto není jen období dovolených, koupání a zmrzliny. Je to také chvíle, kdy se člověk může na okamžik zastavit, nadechnout se vůně sena, poslouchat cvrčky a uvědomit si, že některá kouzla vznikají prostě tím, že jsme ve správný čas na správném místě.