Setkání přes propast času - Astrohled - Kartáři a Astrologové jen pro Vás!

Setkání přes propast času

Lidé, kteří se zabývají tajemstvím minulých životů, věří, že to, čím jste byli v minulosti, ovlivňuje i to, jací jste dnes. Dost možná. Ale co ti, kteří na reinkarnaci nevěří? Může je přesvědčit vlastní zkušenost? Tento příběh říká, že ano.



Kdyby tma dovolila, byl by pohled na pevně sevřená a přesto se třesoucí víčka až mrazivý. V pokoji byla jen ta víčka a samozřejmě spící člověk, jemuž patřila. Na lůžku pod oknem ležela mladá žena. Víčka se jí znovu začala chvět. Sen se zdál dál:

...Byl třetím zleva v dlouhé a vyrovnané řadě vozatajů. Opratě k páru koní svíral v levici, v pravé ruce držel dlouhé kopí. Na sobě měl plátěnou suknici nad kolena, odhalený opálený hrudník mu zdobil jen límec z korálků a na hlavě měl plysovanou roušku z jemného plátna, co mu zakrývala čelo. Nejzajímavější na něm byly ale jeho oči. Velké, tmavé, s veselými ohníčky. Dívaly se na ni. Stála v davu v přiléhavých šatech se širokými ramínky, přes ně měla kabátek s naznačenými rukávy. Zdobila ji čelenka, náramky, nákotníčky a jemné vypracované sandály. Zvuky trumpet, píšťal a bubínků, součást vojenské přehlídky na počest bohyně války Anat, nevnímala. Dívala se jen na něho...

Mívala i jiný sen. I v něm hrál On hlavní roli: Byla sama v poušti. Přes sandály na nohou cítila horký písek. Jen pár kroků před ní ležela nehybná, šípem prostřelená kobra. Ještě před chvilkou zhypnotizovaná strachem čekala na její smrtelné kousnutí. Zachráncovy kroky slyšela za zády, ale strach byl ještě silný, otočit se nemohla. Najednou byl před ní. V levé ruce luk, pravou vzal mrtvého hada a odhodil ho daleko stranou. Podíval se na ni. V očích měl zase ty veselé ohníčky... Měla i další sny, ve kterých byl on, ona, slunce, písek, starý Egypt. Vedle toho se jí zdávaly i zcela normální snové příběhy. Někdy veselé, jindy smutné, děsivé i laskavé, nesmyslné i zcela pragmatické, zkrátka jako každému jinému. Jen ty egyptské se čas od času vracely. Trvalo to celé dlouho. Někdy, ne často, nad tím přemýšlela. Vysvětlení nikdy nenašla. V Egyptě nebyla, o jeho historii se nezajímala, knížky o faraonech nečetla a ve vykladače snů nevěřila. Čas plynul, jak měl, a po několika letech se přestěhovala do jiného města. Nové bydliště, nové zaměstnání. Také nové tváře, které začala potkávat. Jedna z nich ji nečekaně uhranula.

Seděla v restauraci, kam chodívala pravidelně na oběd a on byl za stolem na druhé straně místnosti. Chvíli ji trvalo, než si vzpomněla odkud tu opálenou a hladce vyholenou tvář zná. V duchu se napomínala, že je asi blázen, ale když se jejich oči setkaly, šly všechny pochybnosti stranou. V těch jeho tmavých, velkých očích poskakovaly veselé ohníčky. Byl to on, její vozataj ze snu! Od toho dne ho vídala často. Nejen v restauraci, míjeli se i na ulici. Neoslovil ji, ani ona to neudělala. Chápala, že to je v podstatě cizí člověk, se svým vlastním osudem, starostmi i láskami, a stejně jako by sama o to nestála, ani ona se do cizího života míchat rozhodně nemínila. Jejich setkání ale vždy doprovázel trochu delší pohled do očí. Začali se zdravit, nejdříve jen pokynutím hlavy, potom i přáním hezkého dne. Nic víc v tom nebylo. Procházeli kolem sebe prostě jen jako dva náhodní známí.

Uběhlo pár měsíců a okolnosti tomu chtěly, že v zaplněné restauraci se u oběda sešli u jednoho stolu. Konverzace zpočátku vázla, byla plná rozpaků. Zvláštní, že hlavně z jeho strany. Povídali si o běžných věcech. O práci, dovolených, filmech, knížkách, prostě o všem a o ničem, tak jak se jen mohou bavit lidé, kteří se poprvé setkali a neví o sobě nic. Přesto to bylo milé. Líbil se jí jeho hlas, marně pátrala, zda takový měl i v jejích snech. Ale ty oči, ty byly pravé. Jinak zjistila, že mají málo co společného, prostě jejich životy šlapaly každý po své cestě. Už se chtěla rozloučit, když ji zcela nečekaně chytil za ruku.

„Promiňte, omlouvám se, ale ještě než odejdete, musím vám něco říct,“ vyhrkl překotně a jakoby se popálil, stáhl rychle ruku z té její. Pokračoval: „Vím, bude to znít naprosto šíleně a znovu se omlouvám. Budete si myslet, že jsem blázen a možná, tedy skoro jistě jsem, ale víte, vy se mi už dávno zdáte! Ne, ne od chvíle, když jsem vás tu poprvé zahlédl. Daleko, daleko předtím! Je to hloupé a nesmějte se, prosím, nahlas, ale v těch snech jste se mnou v Egyptě. Ne teď, někdy hodně, hodně dávno...“



Ne, žádný happyend. Dál se vídali spíše jen náhodně a žili svoje životy. Nezašli za odborníky na reinkarnaci, nehledali odpověď u esoteriků. Nebylo třeba. Věděli své. Byly to dávné vzpomínky na to, co bylo, na některý z jejich minulých životů, které k nim občas připlouvaly v jejich snech. Vzpomínky, co se protkly v čase a místě prostě proto, že tomu tak mělo být!

ZDÁL SE VÁM SEN? Chcete vědět co znamenal? Odpovím vám! Astroložka Nela. Zavolejte mi již dnes na telefon 906 701 701 nebo mi napište SMS ve tvaru SMS NELA a text na číslo 904 30 44.