Jako bych byl nechtěným divákem. Viděl jsem svoji mladší sestřičku. Byla uplakaná, vyděšená, zoufalá a naprosto nahá. Doráželi na ni tři chlapi. Opilí násilníci. Nejenže všichni tři dosáhli svého, ale ten třetí ji ještě kousl do levého prsu tak, že z něj krvácela. Pak se se smíchem odpotáceli. Sestřička zůstala ležet na zemi, sténala, ale já slyšel, jak mne volá, abych ji pomohl.

K tomu jsem se nedostal. Někdo mne nešetrně vzbudil. Probudil jsem se a pochopil, že jsem na policejní stanici. Prostě jsem jen usnul ve službě. Byly dvě po půlnoci a kdo měl nohy, musel rychle ven. Z nedaleké věznice uprchli dva vězni. I my se měli zapojit do pronásledování.

Po nějaké době jsem zjistili, že se uprchlíci rozdělili. Udělali jsme totéž a já byl ve skupině, která postupovala za mužem, co hledal úkryt v nedalekých skalách. Honička trvala ještě chvíli. Pak se najednou ozval výstřel a větvička nad mojí hlavou praskla. Jako ostatní jsem zalehl a sáhl po pistoli.

„Proč nám nikdo neřekl, že je uprchlý vězeň ozbrojen?“ pomyslel jsem si vztekle. Ale na hledání odpovědi nebyl čas. Ozvaly se další dva výstřely. Jeden způsobil kdosi z našich, druhý byl dílem uprchlíka. Bylo to blízko… sotva pár metrů.



Náhle stál pár metrů přede mnou. Zbláznil se. Spíše mu ale bylo všechno jedno. Šel proti mně, svojí pistolí pečlivě mířil na moji hruď. Byl jsem rychlejší.

Zabil jsem. Poprvé v životě jsem mířil na živého člověka, stiskl spoušť a on zemřel. Je jedno, že to bylo kdo z koho. Divný pocit. S ničím jiným se porovnat nedá.

Pár hodin na to si mne šéf zavolal do kanceláře. Sáhl do skříně, vytáhl láhev a nalil mi štědrou dávku. „Pij, je to rozkaz.“ Poslechl jsem a potom sáhl po deskách, které přede mne šoupl po stole. Byla to složka uprchlého vězně. Listoval jsem v ní. Začetl jsem se až do rozsudku. Hlava se mi roztočila. Stálo v něm, že obžalovaný se kromě jiných zločinů dopustil skupinového znásilnění mladistvé N.N. !

Před očima mi běžely věty se známými adresami, jmény svědků, včetně sestřiných kamarádek. Nic z toho jsem od rodičů a tím spíše od nešťastné sestřičky nevěděl. Nemluvili o tom. Bylo to jen v tom mém snu. Byl opravdu zvláštní. Věštecký ne, přibližoval minulost. Tu, o které jsem vlastně nevěděl a možná ani vědět neměl.