Ove Edlund držel v ruce horolezecký cepín. V rukách mladého Švéda působil nepatřičně. Ruce talentovaného sochaře byly spíše zvyklé na kladivo a dláto. K tomu, co se chystal udělat, by se sice kladivo hodilo, ale cepín do ledových stěn se mu zdál příhodnější. Chladnokrevně a bez emocí se rozpřáhl a ťal do hlavy přízračně bílé postavy před sebou. Úder to byl devastující. Ove zasypával tělo dalšími a dalšími údery. Nemilosrdně a bez váhání. Věděl, co dělá a dělal to pečlivě...

Policie v koncích

Toho léta zaměstnávalo policii i karabiniéry odlehlé části Itálie řádění sériového vraha. Ve dvoutýdenním intervalu mu za oběť padlo už šest mužů. Všechny oběti si byly podobné. Vesměs šlo o vysoké blonďaté cizince se skandinávskými rysy. Všichni byli uškrceni, potvrzovaly to otisky silných prstů kolem jejich hrdel. Pátrání nevedlo nikam. A to ani ve chvíli, kdy po uplynutí čtrnácti dnů po poslední objevené vraždě, už k žádné další vraždě nedošlo.

Muž s prostřelenou hlavou

Přibližně v době, kdy Italové zredukovali pátrání po neznámém maniakovi, protože jeho řádění jakoby ustalo, byli jejich švédští kolegové v Uppsale povolání do sochařského atelieru v hospodářské části jedné z usedlostí na okraji města. V tratolišti krve tam s prostřelenou hlavou ležel muž. Zjevná sebevražda. Pistoli, ze které vyšel výstřel, měl v ruce, na stole, mezi všelijakým náčiním, ležel dopis na rozloučenou. Nic zvláštního, pokud by se ovšem nešťastník nedoznával k odpovědnosti za italskou sérii tajemných vražd...


Sochař v akci

Ove Edlund byl sochař a velký obdivovatel antických mistrů. Učarovalo mu zejména helénistické období, charakterizované milostí, idyličností, sentimentalitou a značnou dávkou smyslnosti. Snad nejlépe tento sloh vystihovalo zpodobování sochy bohyně Afrodity, neboli Venuše. Několik jich už Ove vytvořil. S každou novou byla jeho díla dokonalejší. Dokonce se některé z nich objevily v mezinárodním katalogu. To byl také důvod, proč se Ove Edlund stěhoval do Itálie. Jeden z tamních boháčů si od něj objednal Afroditinu sochu. Měla zdobit zahradu u jeho nové vily.

Práce se dařila. Vznikalo dílo téměř dokonalé. Možná ale až moc. Mladého sochaře zpočátku mátlo, že výraz tváře bohyně jakoby se v čase měnil. Připadalo mu, že je stále smyslnější. Také její oči byly čím dál zvláštnější. Jakoby mu socha dávala zjevně najevo svoji náklonnost. Za štěstí to nepovažoval. Naopak se sochy začal bát. V jejím pohledu a výrazu viděl spíše varování. Jakoby říkala, že pokud nebude city opětovat, zle se mu mramorová kráska odvděčí. Samozřejmě to bylo hloupé. Jak si měl ale vysvětlit, že po čase začal na jejich dokonale hladkých chodidlech nacházet kousky hlíny? Jakoby bohyně za nocí ožívala a mizela kdesi venku.

Práci dokončil, honorář obdržel a před odletem se šel se svou bohyní rozloučit. Byla dokonale krásná. Neodolal a pohladil ji. Pohla se! Zvedla paže a snažila se ho k sobě přitáhnout. Zděšeně a včas uskočil. Stála před ním, jako dřív, jen z jejich očí se na něj dívala náhlá nenávist. Co nejrychleji se vrátil domů do Švédska.



Musel ji zastavit

Když se i z domácích novin dozvěděl o sériových vraždách Seveřanů v místech, kde svoji Venuši zanechal, pochopil, co se děje. Neznámým maniakem byla jeho Afrodita. Hledala ho a mstila se na mužích, co mu byli byť jen vzdáleně podobní. Tajně se proto do Itálie vrátil. Vyzbrojen cepínem pak uprostřed nocí svoje nejkrásnější dílo zničil. Bylo dokonalé až příliš.

* * *

Majitel sochy její zničení policii nahlásil. Hledání vandala přineslo nulový výsledek. Podnikatel chtěl okamžitě náhradu. Do Uppsaly ale volal marně. Ove Edlund se zastřelil

Agatha Christie, žena narozená pod vládou Panny byla pevně ukotvená v realitě, ale v srdci měla sny, kterým věřila a šla za nimi. Stala se nejprodávanější a nejznámější spisovatelkou detektivek, více v článku ZDE...