Kde se vzala?

Slavila se vždycky. Kelti, Slované a veškeré pohanstvo vždy pálilo velké ohně, tančilo, pilo, jedlo, hodovalo a také milovalo. V tuto noc se všechno smí. Jaký to má důvod? Jedná se o ukončení slavnosti Slunovratu. Nástup Slunovratu (keltská Litha, slovanská Kupadla) se vypočítal podle hvězd a připadl, stejně jako dnes, na 20. nebo 21. června. Nástup svátku se slavil více duchovně, poděkováním Slunci a Zemi za dar života a posvátnými rituály. Slavnosti trvaly zpravidla tři dny a byly čím dál odvázanější.

Oslava lásky

Na rozloučenou se Slunovratem se lidé už zcela rozdováděli, kolem posvátného ohně se hodně pilo, ať už medovina, pálenka nebo pivo, kouzlo letní noci a hvězd zapůsobilo, a protože se slavil dar života a rozmnožování, tvořily se páry. Některé na jednu noc, jiné třeba i napořád. Milování muže a ženy bylo tuto noc od bohů požehnané a bylo součástí rituálu. Není divu, že se devět měsíců po této noci rodilo nejvíce dětí.


Poklady na dosah

V tuto magickou noc se otevíraly brány mezi naší realitou a pohádkovým světem. Součástí toho byly také poklady dávných panovníků a bojovníků, které se již kdysi dávno podle legend propadly hluboko do země nebo je tam někdo zakopal. Kouzelné bytosti tak zkoušely lidské jedince, zda si poklad zaslouží a zda má v jejich očích přednost mamon nebo lidský život a láska. Ti dobří dostali vše, ti zlí na svou hamižnost doplatili. Pohádkové bytosti Velkou roli hrály v těchto legendách víly, skřítkové a elfové. Staré národy cítily přírodní energie a duchy mnohem více než my. Kdo ví, jak to s těmi bytostmi je? Pro jistotu dejte pozor, ať je nenaštvete, jejich nepřízeň bývá strašná. Své o tom věděl jistě i William Shakespeare, když psal Sen noci svatojánské. V toto příběhu ovlivňují kouzelné bytosti osudy lidí. Třeba přijdou na pomoc i vám?


Devatero kvítí

O svatém Jánu mají dívky trhat devatero kvítí. Věnec z květin uvitý jim prozradí, kdo se stane jejich manželem. Musejí však dodržet přísné podmínky: Trhat v bílých šatech, nepromluvit celou dobu ani slovo, neotočit se, i kdyby za sebou slyšely kdovíco, každou bylinu trhat na jiném místě. Pak si věneček uloží pod polštář a ve snu spatří tvář své pravé lásky. Pokud nejste svobodná dívka, neznamená to, že by vám svatojánská noc také něco botanického nedala. Druidové a vědmy trhaly devatero léčivých bylin. V tuto noc mají totiž největší sílu. Nezapomeňte matce zemi pěkně poděkovat a na místě nechat jako dar bílý šátek, med, chléb nebo mléko. A které kvítky a byliny máte trhat? Máme pro vás bezva zprávu – všechny seznamy, které jste kdy viděli, neplatí. Trhejte to, co ve vašem okolí roste. Tak to dělali i Kelti a Slované.

Odívání vody

Svatý Ján je taky svátkem poděkování vodě. Jak už stojí v názvu slovanského svátku Kupala či Kupadla, lidé se oplachovali v pramenech a studánkách, někde i jen v rose, aby byli celý rok zdraví a silní a také plodní. Odívání studánek spočívalo v házení kytiček a věnců do vody za zpěvu písní, studánky se obcházely v protisměru hodinových ručiček. Voda byla v tuto noc svatá a postřikovaly se jí i pole a ovocné stromy.


Proč zrovna svatý Ján?

Církev se snažila zamezit slavení pohanských svátků, ale lidé je drželi dál zároveň s chozením do kostela. Nejlepším receptem tedy bylo nahradit pohanské svátky křesťanskými. Proto i na tuto bujnou noc nastolila církev slavení svátku sv. Jana, proroka Kristova, jenž se slaví vpředvečer tohoto svátku. Jak už to bývá, svátek nezmizel, jen se mu dostalo nového pojmenování. Láska k životu, k zemi a k přírodě, kterou vyjadřuje, je pro nás možná aktuálnější než kdykoli dřív.