Klára měla na starosti dvě babičky a jednoho dědu. Všem bylo přes osmdesát a všichni si mladé sociální pečovatelky vážili. Chodívala za nimi domů, postarala se oč bylo třeba a hlavně si s nimi povídala. Nejblíže z těch tří měla k paní Josefíně, která žila velmi osamělý život. A poté, co nešťastně upadla na schodech a chůze ji dělala čím dál větší potíže, to bylo ještě horší. Potom ale poznala Kláru. Pečovatelku, ze které se brzy stávala více než společnice.

Přikovaná k posteli

Začátkem sychravého prosince se zdravotní stav paní Josefíny zhoršil. Hospitalizaci kategoricky odmítla. Většinu dne proležela a Klára u jejího lůžka sedávala denně. V těch dnech si toho řekly hodně. Stará paní vyprávěla o svém dětství, dávných láskách, Josífkovi, kterého si vzala za muže a vůbec o životě, jaký žila dřív. Jen o svých dětech a rodině toho neříkala moc. Klára se zase svěřila, že se bude příští rok na jaře vdávat a paní Josefínu na svatbě rozhodně čeká.

Lída a Zdena byly dcery staré paní. Že je mamince hůř věděly. Obě ale Kláře sdělily, že starat se o ni prostě nemohou. Problémem je už jen to, že se na ni občas přijedou podívat. Mohly by ale dát Kláře nějakou tu korunu. Moc ne, samy toho údajně nemají nazbyt. Klára si myslela své, zvláště, když při jejich návštěvách viděla, jak si více, než maminky všímají věcí v jejím bytě, jak je hodnotí a přemýšlejí kolik jim jejich prodej hodí až ona tady nebude.



„Kláro,“ obrátila se jednou na ošetřovatelku paní Zdena. „Maminka mi říkala, že by vám ráda odkázala nějaké staré šperky. Jen neví, kam je dala. Podle mého je už dávno prodala sama nebo je prodal ještě táta. Nesmíte ji brát vážně. Paměť ji už prostě tolik neslouží.“ Klára by ji ráda řekla, že s tou pamětí to u její mámy není nijak zlé, místo toho jen smířlivě utrousila: „Že o tom vůbec mluvíte. Nic nechci a vůbec, vaše maminka tu bude ještě dlouho!“

Vyberte si něco na památku

Nebyla. Zemřela ještě před druhou adventní nedělí. Klára, která už měla od bytu klíč, ji našla ráno. Zavolala doktora, potom i dcerám. Lékař vypsal úmrtní list. Dcery přijely až poté, co si tělo vyzvedla pohřební služba, kterou samy objednaly. Když jim Klára vracela klíč a chystala se k odchodu, chytila ji Lída za ruku a nabídla ji: „O maminku jste se dlouho starala, bylo by vhodné, pokud si odtud něco vezmete na památku.“

Nechtěla nic. Potom si ale řekla, že nejlépe se ji bude na paní Josefínu vzpomínat u šálku čaje a řekla si o starou měděnou konvici, ve které vařívala vodu.

Lída se jen zasmála, že je to málo a vyzvala Kláru, aby si vzala ještě něco. Rozhlédla se tedy po bytě, vzpomněla si na svojí blížící se svatbu a oko ji padlo na stolek pod oknem, na kterém stály voskové figurky nevěsty a ženicha na svatební dort. Víc si z bytu na Malé Straně nevzala...



Zázrak uprostřed noci

V noc po dni, ve kterém se Klára naposledy rozloučila s paní Josefínou, ji vzbudil kolem třetí nad ránem zvláštní zvuk. Nějaké bublání a zvláštní syčení vycházelo z kuchyně. Rozespalá se tam vydala. Zůstala stát ve dveřích. Užasle sledovala, co vidí. Plynový hořák pod starou konvicí hořel, voda se vařila, pára prudce stoupala na poličku poblíž sporáku. Naprosto neuvěřitelné! V bytě kromě Kláry nikdo nebyl, ona sama si šla lehnout v jedenáct, sporák rozhodně zapálený nenechala. A i kdyby se spletla, voda by se už přece dávno vyvařila a nemohla by v ní bublat, jako teď!

Teprve potom se podívala na poličku obtékající párou. Figurky nevěsty a ženicha tam určitě nedávala. Takovou hloupost by neudělala. Měla je ve skříňce. Jenže teď stály na té poličce a moc z nich nezbylo. Horká pára vosk rozpouštěla.

Zavřela plyn, konvici odstavila, rozsvítila a podívala se, zda z figurek přeci jen nejde něco zachránit. Nešlo. Rýpla nehtem do rozteklého vosku. Na něco narazila. Stálo to jen maličkou chvilku námahy a pár minut čištění. Držela v ruce náušnice s kameny. Klenotník ji později řekl, že jde o zlaté náušnice s diamanty! Svatební dárek od Josefíny.

Čím to je, že se na některých místech cítíme tak dobře a na jiných tak špatně? A co místa, kde můžeme sledovat další neobvyklé jevy? Přečtěte si více v článku Paměť míst...