Pro děti přichází doba, na kterou se nesmírně těší celý rok, pro rodiče pak mnohdy starosti, jak děti celé dva měsíce zabavit a kdo se o ně postará, když oni sami musí trávit celé léto v práci. Jaké jsou tedy možnosti?

Hurá na tábor

Mezi dětmi jsou velmi oblíbené tábory. Sedm dní až tři týdny strávené mimo domov, s kamarády, uprostřed přírody, koupání, hry, dobrodružství, stezky odvahy… Děti si užijí parádní dny a rodiče se nemusí strachovat, že o děti není postaráno. Nabídka táborů je v dnešní době rozmanitá, a tak si rodiče mohou vybrat, zda pošlou své dítko někam poblíž domova, nebo do míst, které neznají.

Poslední dobou se čím dál větší popularitě těší takzvané příměstské tábory, které jsou založeny na principy denního „hlídání“ dětí. Ráno odvezou rodiče děti na tábor a odpoledne si je zase vyzvednou. Během dne podnikají děti různé aktivity a večer mohou v klidu usínat ve svojí posteli blízko rodičů. Tato varianta je vhodná především pro menší děti, které by nevydržely být delší dobu bez rodičů, ale je i levnější variantou klasického tábora.

Když dovolená stále nestačí

Rodiče si zpravidla plánují většinu své dovolené, na kterou mají v práci nárok, na letní měsíce, ale i tak se jen zřídka stává, že se nedaří pokrýt všech osm týdnů volna. Nejsou-li k dispozici hlídací prarodiče, je problém na světě. Kromě již zmíněných táborů fungují především ve větších městech mateřská či rodinná centra, kde bývá pro děti připraven různý program, a tak je možné nechat děti alespoň pár dní v nich. Další možností, která se nabízí, je domluvit se s příbuznými nebo známými, které mají podobně staré děti a střídat se v hlídání. O vaší dovolené si jednoduše vezmete k sobě navíc jejich děti a oni vám to vrátí zase o svém volnu. A pokud ani to se nezdaří, můžete se ještě obrátit na profesionální agentury, které nabízejí hlídání dětí prostřednictvím chův. Jedná se ale o poměrně drahou dovolenou, navíc svěříte vašeho potomka do rukou cizího člověka. Často je to ale pro mnoho rodičů to nejpřijatelnější řešení.

Letní prázdniny ve stejnou dobu? Nikoliv!

Se starostmi s letními prázdninami se ale nepotýkají rodiče všude. Například na Novém Zélandu a v Austrálii mají letní prázdniny v prosinci a lednu, ve Finsku pak začíná nový školní rok už v polovině srpna a v lavicích děti naposledy usednou na konci května, někde dokonce až na začátku června. Naši němečtí sousedé pak mají prázdniny jen pět až šest týdnů a navíc jsou rozděleny podle jednotlivých spolkových zemí. Co jste možná nevěděli…

• Povinná školní docházka je v naší zemi povinná, a to po dobu devíti let. Absolvovat ji musí každé dítě po dosažení šesti let věku, přičemž může být podána žádost o odklad jednoho roku na základě posouzení lékaře a pedagogicko-psychologické poradny.

• Za začátek povinné školní docházky se považuje rok 1774, kdy vydala císařovna Marie Terezie Všeobecný školní řád, ve kterém vyzvala všechny rodiče, aby posílali do škol všechny své děti od 6 do 12 let.

• V roce 1922 byla sjednocena délka povinné školní docházky na 8 let, o 26 let později byla prodloužena o rok, tedy celkem na devět let. Netrvalo však ani pět let a sekretariát ÚV KSČ povinnou docházku zase zkrátil na osm let. Tato situace se ještě několikrát měnila, polistopadová novela školského zákona dokonce umožnila, aby se sami žáci rozhodovali, zda jim stačí osm let výuky, nebo zda absolvují i devátou třídu. Aktuální podoba povinné školní docházky včetně prázdnin vstoupila v platnost v červnu 1995, která zároveň stanovila povinné devítileté vzdělávání.