Sen, co se mi zdál, byl více než živý. Ležím na jakémsi nepříliš pohodlném lůžku. Místo polštáře mám pod hlavou cosi tvrdého a kulatého. Zvedá mi to ale hlavu natolik, že pohodlně zírám na to zjevení, co se zhmotnilo vedle mé postele. Egyptská kráska. Neuvěřitelně pěkná. Kromě pestrobarevného límce z korálků kolem krku a zlaté bederní roušky na sobě neměla nic. Byla nahá a žádoucí. Odolat bylo zcela nemožné. Tedy v tom snu.

Probudil jsem se a bolela mne hlava. Kamarád uvařil kafe, ale ještě před prvním douškem jsme si dali spolu každý po půllitru. Vyprošťovák pomohl. Mluvili jsme a moc se neposlouchali. Co mne to napadlo nevím. Zkrátka jsem mu popsal svůj skvostný sen. Nepřekvapil ho.

„Hm, zase ta Kleopatra,“ sdělil naprosto všedně a věcně.



Nechápal jsem, co tím myslí. Pobízet ho třeba nebylo. Rozpovídal se sám. „Tahle kráska se poddá každému muži, který u nás přespí. Skoro bych už měl před dveřmi obýváku pověsit červenou lucernu. Červenáš se zbytečně. Mě se také zdála, a i já si dal říct! Jediný, kdo odolal, byl švagr. Ale doplatil na to. Docela reálně. Probudil se samá modřina a plno škrábanců po celém těle. Tak se mu pomstila.“

„Co je to za pohádky? Odkud by se u vás vzala?“

Kamarád pokrčil rameny. „Co já vím? Asi za to může manželka a ty její divné přítelkyně. Některé z nich se prohlásily za média, uspořádaly spiritistické seance. Koho přivolaly? Netuším. Onu Kleopatru nebo koho vlastně? Jisté je jen jedno. Od té doby v obýváku nespíme. Je to k smíchu? My se nesmějeme!“

* * *

Opatrně jsem hodil řeč s kamarády. Všichni čtyři někdy u Tondy v obýváku přespali. Kleopatru ve snu potkal každý z nich. Žádný se ráno neprobudil s modřinami nebo škrábanci.