Původ dnešních Dušiček

2. listopadu se každý rok běžně slaví Svátek zesnulých, kterému se lidově říká Dušičky. Památka zesnulých se odvíjí od keltského svátku Samhain, který se slavil v noci z 31. října na 1. listopadu. Věřilo se, že se v těchto dnech stírá hranice mezi světem mrtvých a světem živých. Keltové, ale i Slované v těchto dnech zapalovali svíčky, zapalovali ohně, neboť věřili, že oheň očišťuje od temných sil a zároveň chrání před zlými duchy, kteří vyšli z podsvětí.

Samhainu má dnes nejblíže svátek Halloween, s příchodem křesťanství byl u nás Samhain nahrazen svátkem Všech svatých, tedy Dušičkami. Základ však svátky Samhain, Dušičky i Halloween mají velice podobný, ne-li stejný. U všech obměn tohoto svátku vládne jeden princip, ruší se hranice mezi zemřelými a živými a ožívají mnohé starobylé tradice a rituály. Dušičky se slaví někdy od 10. století a původně měli nahradit pohanské rituály, mezi něž patřil i již zmiňovaný Samhain. Jedná se veskrze o katolický svátek spoje se vzpomínkou na mrtvé. Mluví se také o tom, že je tento svátek zaměřen na duše, které jsou teprve v očistci a nejsou schopny vstoupit na onen svět. Modlitba by jim k tomuto vstupu měla pomoci.


Jedinečné tradice a zvyky

V těchto dnech chodí příbuzní na hřbitov a dávají na hroby zesnulých květinové dary a zapalují svíce. Toto obřadní zapalování ohňů pochází právě z pohanského svátku Samhain, podle nějž oheň očišťuje a zároveň chrání. Květinové dary zase symbolizují víru ve věčný život. Nesmí chybět ani modlitba za duše zemřelých. V těchto dnech je běžné péct pečivo ve tvaru kostí, tzv. dušičky, nebo kosti svatých. Rovněž se pekly dušičkové koláčky, což byl čtvereček bílého chleba s rozinkami. Tento chléb se následně rozdával koledníkům. Duše zemřelých v tento den údajně opouštěli očistec, díky tomu lidé do lamp místo oleje nalévali máslo, aby si nebohé duše mohly ošetřit spáleniny způsobené očistcem.

Magické rituály

V tento den je možné provádět mnoho rituálů v rodinném kruhu. Můžete například nahlas vyslovit jména svých zemřelých příbuzných a požádat je o sílu a požehnání. Velice užitečný je i rituál, kdy si v rodině sednete a spálíte vše špatné, co se v minulém roce událo. Můžete například své „hříchy“ napsat na papír, dát do krabice a spálit. Uspořádejte tichou večeři a prostřete i pro ty, kteří tento rok zemřeli. Postarejte se o nějaký zapomenutý náhrobek, nebo si vzpomeňte na zesnulého, o kterém víte, že neměl rodinu. Tyto rituály vám posvítí na temnou stránku života.


„Dušičkové“ pověsti

S tímto svátkem, který má opravdu silně zakořeněné unikátní a hlavně starobylé tradice je i spojeno mnoho strašidelných pověstí. V mnoha krajích byly údajně zaznamenány případy, kdy se náhodou, či záhadnými okolnostmi, selka, tetka, či babička vzbudila a neuvědomila si čas a běžela na brzkou mši konající se na Dušičky. Nebylo však brzké ráno, ale půlnoc, kdy na mši chodívají mrtví. Když však dorazila na mši, uvědomila si, že kolem sedí sousedé a příbuzní, kteří jsou již dávno mrtví. Nedávno zemřelá sousedka, nebo někdo z příbuzných dotyčnou varoval, ať rychle odejde, jinak bude roztrhaná zemřelými. Kožíšek, který tato selka nechala v kostele, se ráno našel roztrhaný. Taktéž se říká, že duše utopených, oběšených, zastřelených přinášejí na Dušičky velká šedivá mračna a umdlené duše je musí držet nad zemí, pokud se jim to nepodaří, strhne se velice prudký liják. Mnozí sedláci prý viděli v těchto mračnech tak strašlivé věci, že do konce svého života již nepromluvili a před každým mráčkem se s horlivými modlitbami zabarikádovali doma.

Co určitě na Dušičky dělat

Dušičky jsou dobou, kdy máme vzpomínat na své blízké zesnulé. Měli bychom o nich smýšlet jen v dobrém, ať již za svého života udělali skutky jakékoliv, stejně tak bychom o nich měli jen v pozitivech hovořit. Je vhodné navštívit jejich hrob, poklidit ho, položit na něj čerstvé květiny, jejichž vůně je cítit až do nebes. Duše zemřelých potom vědí, že na ně pozůstalí myslí, cítí-li čerstvé květiny. Nezapomeňte zapálit svíci. Za každou dušičku se zapaluje jedna, svíce, aby každého zesnulého doprovázelo její světlo. Pokud se z jakéhokoliv důvodu nemůžete dostavit na hřbitov a tiše zavzpomínat, učiňte tak doma. U fotky zesnulého zapalte svíčku a vzpomínejte. Tak budou vaši zesnulí vědět, že na ně myslíte a máte je rádi. Stejným způsobem to dělejte každý rok, dokud se opět všichni nesetkáte.