Dožínky
vloženo 18. 8. 2010
Ve druhé polovině srpna – nebo někdy v chladnějších oblastech až v září – se kdysi na vsích slavily Dožínky. Veselé oslavy toho, že obilí je již pod střechou, živobytí na příští zimu je zajištěno a namáhavá práce na polích je konečně ukončena, mají velmi dávnou tradici. Kořeny dožínkových slavností sahají až do dávných předkřesťanských dob a podobné svátky slavili již staří Keltové, Slované nebo Germáni. Na našem území se tedy Dožínky slaví již po mnoho staletí, ale v dávné době neměly jenom světský a zábavný ráz tak jako dnes. Obilí, jež bylo hlavní potravinou našich předků, bylo stejně jako chléb z něj upečený posvátné a muselo se s ním tudíž zacházet s velkou úctou. To bychom měli mít na paměti i dnes a vzpomenout si občas třeba na to, že vyhodit chléb, byť starý, je špatným znamením, anebo že chlebové drobky patří do ohně a ne do koše! Dožínky byly oslavou nové úrody, skončilo se období strádání a byl to začátek období hojnosti a hodování. Každý dostal v tento den hojnost jídla, především koláčů. Z klasů, které byly sklizeny jako poslední, bývalo zvykem splétat kytice a ozdobné dožínkové věnce. Úspěšnému ukončení žní předcházely magické praktiky na zajištění dobrého počasí. Silná bouřka s krupobitím by mohla úrodu zle poškodit, proto lidé troubili nebo hlasitě zpívali ve víře, že to zažene mraky. A ani když už bylo všechno obilí pod střechou, nesmělo se z něj hned začít jíst – v první řadě musela být nová úroda požehnána! V dávných pohanských dobách se u tohoto svátku za úrodu děkovalo různým bohům a část úrody jim bylo nutné obětovat. Známé byly i věštecké a magické praktiky – třeba u starých Slovanů se pekl veliký koláč, za kterým se kněz mohl celý skrýt a tím předznamenat hojnost na příští rok!
296 202 303
296 202 020
