Měli bychom vědět, že 28. září je dnem pracovního klidu a zároveň státním svátkem. Oficiálně zní Den české státnosti – Svatý Václav. Tedy od roku 2000. Ta věc má pár paradoxů. Tím prvním je fakt, že svoji státní suverenitu spojujeme s vraždou. Druhou otazník, kdo byl skutečným zakladatelem české státnosti, zda oběť nebo ten, co za jeho smrtí stál.
Historici a badatelé v tom jasno nemají. Zdá se jen, že tu proti sobě stojí svatováclavský kult a historicky doložená fakta. Fakta, nikoliv legendy. S těmi to je totiž obtížné. Vznikají a hlavně se vykládají účelově. Tak, jak se v té které době hodí.
Víme, že nevíme
Však zpět k tomu co o Václavovi víme. Zajímavé, že na rozdíl od přesného data tragického skonu knížete, se dodnes neví nejen kde, ale především kdy se narodil. Všeobecně se soudí, že to bylo v roce 907.
Nikdo také netuší, kdy usedl na knížecí stolec. Dost možná, že až v osmnácti, byť o čtyři roky dříve skonal jeho otec Vratislav I. a jako regent vládla knížectví Václavova matka Drahomíra. Jsme-li u ní, pak i tady není zcela jasné, že byla jeho skutečnou matkou. Doloženo je totiž jen to, že povila Boleslava, Václavova o osm let mladšího bratra, strůjce Václavovy pozdější vraždy.
Dohady panují i o tom, zda byl kníže Václav ženatý a zda měl děti. Existují tvrzení, že v manželství byl, dokonce měl syna Zbraslava, ale protože se to pro pozdější profil světce nehodilo, byla tato skutečnost zapomenuta a přišlo se s legendou, že se ženou žil jako bratr se sestrou.
Další legendy, další neznámé
Podložené není ani tvrzení, že byl Václav vzdělaný a uměl číst a psát. O jeho výchovu se až do jeho čtrnáctin starala babička Ludmila, později rovněž svatořečená, k ruce měla mít i latinské a slovanské kněze. Pokud tomu tak skutečně bylo, musel být v té době mezi evropskými panovníky bílou vránou, chlubit se takového rodu vzdělaností prakticky nikdo nemohl.
Už docela z říše fantazie, anebo účelově křesťansky smyšlené legendy spojují bájného knížete se zázraky. Třeba s tím, jehož bezprostředním svědkem měl být kouřimský kníže na bitevním poli, kde se srazila jeho družina s tou Václavovou. Přemyslovci se měl vzdát, když nad jeho hlavou spatřil kříž a dva anděly. Stejné vidění měl mít i saský panovník Jindřich Ptáčník. O zázracích po jeho smrti je zbytečné mluvit. Jejich zaznamenání bylo nutné, aby byl Václav svatořečen.
Smrt pro národní blaho
Základním předpokladem pro něčí svatořečení v té době byla ovšem mučednická smrt. Jak už víme, té se kníže Václav dočkal 28. září 935. Co a jak se u zavřených kostelních dveří onoho rána ve Staré Boleslavi doopravdy odehrálo, zůstane nadále skryto závojem času. Dohadovat se snad můžeme jen o motivech Boleslavova jednání. Připomeňme si jen, že Václavovi bylo v té době osmadvacet a na knížecím stolci byl už minimálně deset let. Boleslav byl teprve dvacetiletý. Každý ale se svými věrnými vyznával jiný pohled na svět a postavení přemyslovského knížectví v něm. Dnešní řečí měli Václav i Boleslav jiné priority a představy jak jich dosáhnout. Týkalo se to domácí i zahraniční politiky. Spor mladší z bratrů vyřešil způsobem v tom čase opravdu dosti běžným.
Zbývá tedy jen otázka, kdo z nich to pro naši státnost udělal víc. Václav se jednoznačně zasloužil o vítězné tažení křesťanství českými zeměmi, avšak po prohrané bitvě se vítěznému saskému panovníkovi zavázal odvádět za celé Čechy, které v té době mimochodem neovládal, odvádět potupnou a nijak malou daň za mír. Územně ale přemyslovské državy nerozšířil, svoji mocenskou domácí převahu uplatňoval spíše diplomatickými cestami.
Naproti tomu Boleslav, který se stal knížetem po Václavově vraždě, byl muž činu. Byl to on, kdo českou zemi dostal pod jednotnou vládu, politicky i ekonomicky ji povznesl a byl skutečným zakladatelem naší státnosti. Vládl energicky, přísně a především chytře. Nějak se zapomíná, že právě Boleslav stál u zrodu Václavova kultu. Byl to pragmatický počin. K prestiži českého knížectví potřeboval, aby v Praze sídlilo vlastní biskupství. A věděl, že svatořečením Václava toho dosáhne snáze.
Takže nám zbývá už jen ten bájný Blaník. Pověst praví, že až bude zemi nejhůř, vyjede z něj české vojsko v čele se svatým Václavem a zemi zachrání. S ohledem na doložená historická fakta nevím, zda by pro naše blaho nebylo lepší, kdyby v čele toho vojska stanul Boleslav. Když pro nic jiného, tak proto, že Boleslavova armáda čítala přes tisíc bojovníků, zatímco Václav se mohl opřít stěží o pár desítek družiníků.
Pohádky se ale nemají kazit. Zvláště jsou-li pěkné. A ta o našem hlavním národním patronovi taková je. Zamyslete se nad tím. Třeba zrovna dnes!
© 2009 - 2024 E.M.A. Europe s.r.o. Všeobecné obchodní podmínky Zpracování osobních údajů Zpracování cookies, tech. zaj. Materna, 1 min/70 Kč vč. DPH, 1sms/max. 46 Kč, Max. délka hovoru je 17 minut, Volejte (49 Kč/min) a pište (30 Kč/SMS) bez omezení! Klub Horoskop2022, BÚ: 2109191786/2700, PO Box 14, 110 05 Praha 05, www.ema.bz