Dnešek

Tom Bruner byl cesťák z Richmondu. Na cesty za obchodem se vydával ve své Fordce F-150. Spotřeba malá nebyla, ale do kopců a silnic v Kentucky se osmiválec hodil náramně. Za léta, co tudy jezdil, se právem domníval, že překvapit ho nemá co. O jedné říjnové čtvrteční noci poznal, jak se mýlil.

Tma mezi zalesněné kopce přišla brzy. Vlastně jen krátce, co opustil Cumberland a po státní silnici zamířil na Harlan. Projel Totz a blížil se k Putney. Jen co jejich světla nechal za zádí, musel dupnout na brzdu. Silnice přehrazená páskou a směrovka ukazující objížďku ho navedla na cestu jen o něco málo lepší, než lesní. Jeho pick-up byl ale do terénu stavěný a tak se bez obav vydal mezi stromy. Musel jen zvolnit, trasa se začala nebezpečně klikatit. V jedné ze zatáček začal motor pokašlávat. Sešlápl plynový pedál, ale auto nereagovalo. Ještě dvakrát zabafalo a motor zhasl. Setrvačností sjel z kopce a zastavil se pod nějakou skálou.

Bylo to za okny

Sáhl po mobilu a právě v okamžiku, kdy zjistil, že v místě není signál a odtahovku tak nezavolá, zaregistroval jakýsi pohyb. Cosi světlého slétlo ze skály. Padalo to rychle. Kamsi vpravo z dosahu reflektorů. Žádný zvuk ale neprozradil místo dopadu. To bylo divné. Protože se ale nic nedělo, usoudil, že to byl přelud a sklonil se k přístrojové desce. Pokusil se nastartovat, ale baterka točila startérem naprázdno.



Naštvaně se narovnal, oči upřel přes čelní sklo a cítil, jak mu krátce střižené vlasy na zátylku vstávají! Přímo před ním, dva, tři metry před kapotou stálo Něco! Netušil, co to vlastně je. Bosé, nohy čouhaly z něčeho, jako dívčí noční košile. Ruce trčící z rukávů byl tenké, prsty dlouhé. Jenže děvče to nebylo, bylo to Něco. Nehýbalo se to. A také se na něj nedívalo. Nemělo jak. To Něco bylo bez hlavy!

Když se to rozeběhlo a bezhlučně vyskočilo na kapotu, začal Tom řvát hrůzou. Přelezlo to střechu. Místem, kde měla být hlava se to podívalo do jednoho, pak druhého bočního zavřeného okna a skočilo to dozadu. Zavřené bylo i okno, které nákladní prostor spojovalo s kabinou. To Něco proto chvíli postálo, pak přelezlo zpátky, sklouzlo z auta, ukázalo se ve světle reflektorů a pak zmizelo! Rozplynulo se. Protože Tom ještě pořád křičel, neslyšel hned, že motor opět naskočil.

Šerif vypráví

Tom Bruner se vzpamatoval a sešlápl plyn, Auto sebou trhlo a zběsile uhánělo. Zastavilo se až před policejní stanicí v Harlanu. Strážník Bill Kesley vyslechl Tomův příběh bez mrknutí oka. Na nic se neptal, jen Toma požádal ať vedle počká na šerifa. Šerif Waltr Komorowski po chvilce pozval Toma do své kanceláře. Posadil ho na židli, chvíli na něj mlčky zíral a pak naprosto klidně, úplně přirozené řekl: „To byla Ann.“



A pak Tomovi odvyprávěl příběh, který zná každý obyvatel Harlan County už od kolébky. Jedenáctiletá Ann Mayová byla jediná dcerka Johna a Kristl. V oněch krvavých třicátých letech dělal John na jedné ze šachet a byl to on, kdo vedl tamní horníky do stávky. Nedal se podplatit, vyhrůžky ignoroval, nezastrašila ho ani surová nakládačka najatých bijců. Proto jedné noci do jeho domku vrazila parta kriminálníků sjednaná na nejčernější práci. Do nedalekého lesa vyvlekli celou rodinu. Nejdříve zabili Johna. Potom Kristl a řada přišla i na Ann. Když zemřela, uřízli ji zdivočelí zločinci hlavu. Tělo shodili ze skály, hlavu umístili pro výstrahu ostatním před domek Mayových.

„No a od té doby, ve dnech blízkých výročí odporného činu, se přízrak Ann zjevuje poblíž té skály Místní v ty dny kolem za noci nejezdí. A když musí, pevně zavřou všechna okna svého auťáku. Říká se, že kdyby přízrak Ann našel cestu do kabiny, vlezl by tam a tomu, kdo by byl uvnitř, utrhl hlavu,“ zakončil své vyprávění šerif.

Ženské a mužské energie – věčné protipóly, které hýbou světem! Ať už jste žena nebo muž, vždy máte obě dvě, a hodně závisí i na vašem znamení! Naučte se tyto síly vnímat a využívat! Více ZDE...