Paolo Manttini byl psychiatr. Svůj pracovní čas dělil ve Věčném městě mezi soukromou praxi na Via Gregoriana a službu v nemocnici San Camillo Forlanini. Na soukromou klientelu si nestěžoval, službu na psychiatrickém oddělení špitálu měl možná překvapivě raději. Byl prostě přesvědčen, že v nemocnici ho potřebují skuteční pacienti, zatímco do ulice v centru Říma za ním docházeli i tací, co se jen chtěli pochlubit, že také mají svého psychiatra.

Nemocniční personál si doktora Manttiniho vážil a rádi ho měli i pacienti. Zvláště ti z lehčími poruchami si nemohli vynachválit doktorův přístup k nim samotným i jejich potížím. Pár z nich mělo dokonce doktora Mattiniho za přítele. Zvláště dvaapadesátiletý Antonio Paella, kantor a knihomol. A také vášnivý kuřák. Protože si cigaretu rád vychutnával i Manttini, bývali často ti dva pozorováni, jak před vchodem do pavilónu o čemsi vášnivě debatují u jedné, někdy i dvou vykouřených cigaret.

Zvláštní listopadový den

Onoho slunečného listopadového dne měl doktor Manttini zpoždění. Provoz na přeplněných římských ulicích byl obzvláště hustý a do nemocnice přijel pět minut po deváté. Zaparkoval a rychlým krokem vyrazil přes skleněné dveře a rozlehlou halu kolem recepce. Jako vždy tam bylo živo, ale Antonia Paellu, který mu kráčel vstříc, přehlédnout nemohl.



Jeho pacient měl ve tváři široký úsměv, spiklenecky na něj mrkl a z kapsy povytáhl krabičku Camelek. Spěchajícího Manttiniho už z dálky oslovil: „Krásné dobré ráno, doktore! Slovy klasika, veškerý spěch toliko pro hovado dobrý jest a jednou vykouřenou cigaretkou venku už toho tolik nezmeškáte!“

Nic tak důležitého hned po ránu Manttini skutečně neměl a tak se ještě v chůzi otočil na patě o devadesát stupňů a přes rameno příteli sdělil: „Jsi hrozný pokušitel, víš to?“

Popsat nepopsatelné

Přišlo to náhle. Manttini nechápal, co vidí. Bylo to velké, černé, neurčitého tvaru. Celé se to vlnilo, pevné obrysy tomu chyběly. Něco jako mrak, ale s velkýma, hlubokýma očima. Navíc se zdálo, jakoby to mělo křídla. Z míry zcela vyvedený Manttini se chtěl Antonia zeptat, zda to vidí také a co to podle něj je. Jenže na otázku už nedošlo. Ten černočerný přízrak byl najednou u doktora. Bez varování zaútočil. Pohltil ho. Co následovalo, bylo strašné!

Manttini zoufale zápasil s dechem. Vnitřek hrudníku mu jako ledovou rukou cosi svíralo. Chytil se za hrdlo, protože přes veškerou snahu se ne a ne nadechnout. Jeho plíce bažily alespoň po malé porci vzduchu. Toho se mu ale nedostávalo. Podlomila se mu kolena, svezl se k zemi. Už nic neslyšel, nic necítil.



A najednou bylo všechno pryč. Nechápal, co se mu to stalo, netušil, proč leží na zemi. Cigareta mezi jeho prsty dále hořela. Vstal a rozhlédl se po Antoniovi. Nebyl vedle. Byl pryč. Zůstala po něm jen nedokouřená cigareta dole na jedné z velkých dlaždic.
„Asi běžel pro pomoc,“ pomyslel si doktor a pospíchal dovnitř, aby poplachu zabránil. Po pár metrech se srazil s jednou ze sester. Popadla ho za rukáv, táhla na lůžkové oddělení. Dokola opakovala, že doktor Bianchi potřebuje urgentně pomoc.

Resuscitace k ničemu

Kolegu našel nad postelí jednoho z pacientů. Snažil se mu rozpumpovat srdce. Místa tam hodně nebylo, Bianchi vše dělal správně, přesto ho Manttini vystřídal. Když poznal, že je všechna snaha zbytečná, odstoupil od mrtvého těla a suše přikázal sestře: „Zapište čas úmrtí, je přesně devět hodin devatenáct minut.“ Teprve potom se podíval zesnulému do tváře. A strnul! Díval se na Antonia Paella!
„Jak to, proč, co?“vykoktal zmateně. „Rozsáhlý infarkt, to přežít nemohl!“ odpověděl mu Bianchi.

Týden na to u domovních dveří potkal Manttini otce Rossiho. Znali se dávno a tak se mu se svou neuvěřitelnou historkou bez obav svěřil. Kněz ho vyslechl mlčky. Potom pokýval hlavou, podíval se mu do očí a řekl: „Tomu, co jste viděl, dávají lidé různá jména. My tomu říkáme Anděl smrti. Přišel si pro vašeho přítele. Ten to věděl a u vás hledal pomoc. Jenže tento anděl se ošálit nedá. Vám dal jen pocítit, jaké to je, když se mu někdo staví do cesty.“

Máte kamaráda do nepohody, který se za vás postaví i v těch nejtěžších chvílích? Jakým přítelem jste vy samotní? Podívejte se, co na to hvězdy ZDE...