Výhra nad smrtí

Války, nemoci, nebo i jen prostá chudoba způsobovali, že smrt byla všudypřítomná. Snad každý měl zemřelého sourozence nebo alespoň souseda. Dnes se s koncem života setkáme možná na televizní obrazovce a zlomená noha nás netrápí kvůli ničemu, než že se pár měsíců budeme pomaleji pohybovat.

Vyhrávání nad smrtí má ale následek, který na začátku nikdo nečekal. Začínáme se až příliš upínat na přežívání. Vzdalujeme se duchovnu.

Druhé jméno: Svědomí

Ještě před necelými dvěma sty lety se na jarmarcích daly běžně sehnat obrázkové knížky pojednávající o smrti. Krásná šlechtična nebo mladý panáček byli vyobrazeni jen z půlky. Pod barevným, svěžím obrázkem byl ještě jeden, tentokrát holá kostra. Knihy připomínaly lidem, že vše má svůj konec. Mládí odejde a do hrobu si zlato nevezmou.

Dnes se myšlence na smrt vší silou bráníme. Mort knihy bychom označili za morbidní. Proč? Je ironické, jak se s ubýváním nebezpečí náhlé smrti bojíme konce čím dál tím víc.



Známé ztratilo na strašidelnosti

Pokud je někdo nemocný a začne mluvit o smrti, okolí ho odmítá poslouchat. Od myšlenek na konec zrazuje i jeho. Dříve věděla celá rodina, pokud se někdo chystal na onen svět a nebránila se o ní mluvit. Nelhalo se ani dětem. Každý přeci jednou odejde.
Nemocný se mohl rozloučit, vyřídit všechny své pozemské záležitosti a své poslední dny trávit v poklidu, obklopený milující rodinou.
Nezbytný odchod byl tak i méně bolestivý, jak pro jeho samotného, tak pro pozůstalé.

(Šťastné) nevědomí až do konce

Dříve se umíralo možná až příliš snadno. Smrt byla všudypřítomná a každý ji před svým vlastním odchodem ucítil alespoň jednou. Dnes se jí tolik bát nemusíme, a přesto z ní máme mnohem větší hrůzu.

Který model myslíte, že je zdravější? Ten, který ji přijímá jako běžnou součást života a nezbytnost, nebo ten druhý? Ten, který vytěsňuje samotné pomyšlení, který se před ní s hrůzou schovává a který nechává ty, kteří jí čelí o něco dřív, zcela samotné?

Minulá staletí nebyla tak vyspělá, jako je to naše. Duchovní život byl ale mnohem bohatší a v konečném důsledku zdravější. Poučme se!

Většina z nás má k pověrčivosti hodně daleko. Těch, co věří na reinkarnaci a návrat duší, také hodně nebude. Jsme prostě příliš realističtí. Přečtěte si další z příběhů - Vrácená duše