V Dickensově autobiografickém románu David Copperfield říká postava Copperfielda: „Moje chůva prohlásila, …že jsem povolán, abych vídal strašidla a duchy!“ Spisovatel měl skutečně jako malý chůvu jménem Mary Wellerová, jež měla zálibu v duchařských historkách a údajně se věnovala také spiritismu. Je pravděpodobné, že toto nadání rozpoznala i mu malého Charlese. Ten si její slova zapamatoval a mnohokrát se přesvědčil o jejich pravdě.

S rodinou na věčné časy

Dickens byl svědkem, jak jeho otci roku 1851 vyoperovali bez anestezie ledvinové kameny. Jeho otec brzy na to zemřel. Avšak nestihl se za svého života se synem úplně usmířit, takže ani po smrti nenašel klid a musel se ze záhrobí vrátit. Proto se jednou v noci spisovatel probudil a viděl u své postele sedět otcova ducha. Dokázal s ním rozmlouvat. Potřebovali dořešit komplikovaný vztah.

Dickens měl velmi blízký vztah se svou švagrovou Mary Horthovou, která však v roce 1837 tragicky zemřela. Později se svěřil: „Celý rok jsem snil, že je stále se mnou... někdy jako duch, jindy jako živoucí bytost.“ Dokázal nejspíše vycítit přítomnost jejího ducha, který ho nikdy neopustil.



Předzvěst o smrti syna

Na Silvestra roku 1863 hrál Dickens se svými dětmi šarády, když tu ho uprostřed silvestrovského veselí přepadla zlá předtucha. Během hry totiž používali kousek černé látky, který byl přidělaný k dřevěné tyčince. Tento předmět mu připomněl smuteční praporec z nedávného pohřbu přítele a spisovatele Williema Makapeace Thackerayho, který zemřel o Štědrém dnu roku 1863.

Dickens černou látku okamžitě svinul, ale i pouhý stín dřevěné hůlky ho natolik rozrušoval, že celou stolní hru raději rozebral a uklidil. Druhého dne jeho syn ve svých dvaadvaceti letech zemřel v indické Kalkatě na výduť aorty.

Vánoční koleda a další duchové

Dickensova tvorba se přímo hemží duchy. Vánoční koleda bývá dokonce považována za nejslavnější duchařskou povídku všech dob. Není však jediná, kterou napsal. Je jich nejméně dvacet, včetně pěti, které obsahuje román Kronika Pickwikova klubu.

Zejména na sklonku života spisovatel trpěl maniodepresivní poruchou osobnosti a často nedokázal rozlišit hranici mezi fikcí a skutečností. Slavnému kritikovi Georgeovi Henrymu Lewesovi řekl: „Vždy jsem zřetelně slyšel každé slovo, které moje postavy vyslovili.“ Měl natolik bujnou fantazii, nebo se síla jeho myšlenek dokázala až zhmotňovat? To už se dnes nedozvíme.

JAKÝM TALENTEM VÁS OBDAŘILY HVĚZDY? Chcete se o sobě dozvědět víc? Rád vám na vaše otázky odpovím! Numerolog Alan! Tel.: 906 701 701 nebo mi pošlete SMS ve tvaru SMS ALAN na 904 30 44.