Na hazard se v těch pionýrských dobách dívala společnost trochu jinak než dnes. Poker se hrál tehdy všude. V salónech zapadlých městeček, na parnících plujících po Mississippi, speciálních halách v New Yorku, stejně jako v soukromých hernách ve Městě andělů. Všude tam šustily karty a s nimi i peníze. Štěstí ve hře pokoušeli amatéři, bylo ale i nemálo opravdových profesionálů. A také hodně falešných hráčů. Ti méně šikovní často končili na zapadlých hřbitůvcích kdesi v pustině, mistři mezi nimi ale putovali napříč zemí, plnili své kapsy vyhranými dolary a čekali na své setkání s osudem.

Fossé se šikovnými prsty

Mezi ty druhé patřil Charles Fossé. Francouz, který do Nového světa odplul před několika desítkami let. V New Orleans, kde se i oženil, vystupoval dlouho jako iluzionista. Brzy ale pochopil, že šikovné prsty a ruce lze využít k daleko vyšším ziskům. Stal se z něj Amerikou putující profesionální karetní hráč. A také podvodník. Jeho kouzelnický svrchník byl plný tajných kapes a ty zase skrývaly balíčky pokerových karet, či jednotlivé hrací listy. Jeho korunní trik spočíval v nepozorované výměně celého balíčku za předmíchaný, takže vždy věděl, jakou kartu každý ze spoluhráčů dostane a také, jak s nimi bude pravděpodobně hrát. K nenápadné výměně docházelo vždy předtím, než na Fossého vyšlo míchání karet. Jeho šikovnost dál spočívala v tom, že míchání vyměněného balíčku karet jen předstíral. Pohyby rukou a prstů byly natolik rychlé, že si ani přímý pozorovatel ničeho všimnout nemohl. Potíž bývala se skopnutím, ale i to Fossé dokázal srovnáním jedné z karet v balíčku zařídit tak, že protihráč balíček karet sejmul tam, kde Fossé potřeboval.



Když se ucho utrhlo

Toho červnového večera se ale něco pokazilo. Hráči za stolem si ho hlídali víc, než jindy. Určitě i proto, že už vyhrál neuvěřitelných pět tisíc dolarů. Ironií osudu bylo, že mu prostě štěstěna přála a k žádné falši přistoupit ani nemusel. Přesto se rozhodl, že ještě než se zvedne od stolu, zkusí ten svůj královský trik. Jenže nevyšel. Jindy hbité prsty ho nečekaně podvedly přímo při výměně balíčků. Prasklo to a osud se naplnil rychle. Život Charlese Fossého ukončily kulky hned ze dvou revolverů.

Náhoda a možná osud

Přítomní zachovali tváře skutečných hráčů pokeru. Mrtvé Fosého tělo, které se sesulo ze židle, odtáhli kousek ke dveřím a, jakoby se nic nestalo, se vrátili ke stolu. U prázdné židle se válely bankovky. Pět tisíc Fossého dolarů. Protože však platilo, že peníze podvodného hráče nosí smůlu, nikdo se jich nechtěl dotknout. Hráči se rozhlíželi kolem a jejich volba padla na mladíka, který u maličkého baru usrkával sklenku bourbonu. Navrhli mu, zda nechce zaujmout Fossého místo. Souhlasil!

Podle předpokladu měl získaných pět tisíc velmi rychle prohrát. Nestalo se. Štěstěna u té židle stála dál. Ještě než dorazila policie, kterou bůhvíkdo a kdy přivolal, vyhrál neznámý mladík další dva tisíce! Policisté, kteří střelce zatkli, se začali dohadovat, co s penězi mrtvého hráče. Nakonec rozhodli, že těch pět tisíc dolarů zabaví a předají je příbuzným Charlese Fossého...



„Říkáte Fossé? Charles Fossé? Tak se jmenuje ten mrtvý muž?“ kroutil nevěřícně hlavou mladík, který hrál s jeho penězi.

„Jistě. Tak se jmenuje. Je to, či vlastně to byla, známá firma,“ odpověděl jeden z policistů.

„To je nemožné,“ hlesl mladík, víc neřekl nic a sklonil se nad mrtvým. Jak se jen o malou chvíli ukázalo a posléze i bez jakýchkoliv pochyb dokázalo, byl mladý muž vlastním synem Charlese Fossého. Charles Fossé junior tátu, kterého neviděl celých dvacet let, prostě nepoznal.

Ten příběh se opravdu stal. Potvrdil, že neuvěřitelné náhody si není nutné vymýšlet. Život je přináší sám.

Diamanty jsou podle legend slzy bohů. Jeden z nejkrásnějších a nejžádanějších diamantů tohoto světa se nazývá Hope. A nosí smrt. Více ZDE...