Počátek nového roku
vloženo 28. 2. 2010
Kdysi dávno ve starém Římě se rok začínal ne v lednu, ale v březnu. V první den v roce šly po ulicích průvody s větvičkami vavřínu oslavující Marse, boha války. V průvodu můžeme vidět i mnoho ozbrojených bojovníků. Magicky se zajišťovalo, že začínající rok bude úspěšný a vítězný. Kromě toho byl tenhle den také zasvěcen bohyni Juno, která byla patronkou žen – matek a manželek. Na její počest se pak konal svátek nazývaný Matronalia, kdy se ženy scházely ve chrámu, musely mít rozpuštěné vlasy a oblečení bez jediného uzlu, dokonce i bez pásku, a to bylo v těch dobách neobvyklé a rozhodně to nepřináleželo ke slušnému odění! Ptáte se proč? Jednalo se o magickou praktiku, která měla zabezpečit ženám snadné porody – odstraněním všech uzlů totiž symbolicky odstranili všechny překážky a uvolnily cestu dítěti! V tenhle den také bývalo zvykem, že se muži ke svým ženám chovali mimořádně hezky a ctili si je, z čeho se snad později vyvinul i současný Mezinárodní den žen! Chovat se v tenhle den k manželce hrubě by mužovi zcela jistě přineslo neštěstí! Kdo by nechtěl vědět, jestli rok, který je před ním, bude bohatý a plný hojnosti, anebo jestli je potřeba připravit se na těžší časy? Naši předci v minulých staletích to měli složitější než my, protože jejich živobytí záviselo od milosti a nemilosti přírody. Březen je měsíc, kdy se začíná zemědělský rok a práce na poli, proto právě tenhle měsíc byl pro budoucí úrodu jeden z nejklíčovějších. Není proto divu, že se naučili sledovat tajemné souvislosti mezi březnovým počasím a pozdější úrodou. Podle toho pak určili, kolik čeho kdy zasít a zasadit, aby netrpěli ani příští zimu hlady. Tenhle způsob předpovídání budoucnosti se nám do dnešních dob zachoval v podobě některých pranostik. Říkalo se třeba "V březnu vítr, v dubnu déšť - pak jistě úrodný rok jest. ", "V březnu prach a v dubnu bláto - sedlákovi roste zlato. " nebo také "Na déšť březnový nenásleduje požehnání boží." To všechno nám napovídá, že pokud v březnu hodně prší, můžeme očekávat chudý rok. Pokud naopak v březnu přetrvává sníh, můžeme očekávat dobrou úrodu některých plodin, a špatnou u jiných. Samozřejmě, lidé nechtěli smířit se špatnými vyhlídkami, pokud jim je věštba předpověděla, a setbu na polích provázely nejrůznější magické úkony pro zajištění dobré úrody. Zajisté fungovaly, když na ně lidé po dlouhá staletí spoléhali a nevymýtilo je dokonce ani křesťanství! Jak takové rituály vypadaly, čtěte příští týden!
Od konce masopustu, kterým je takzvaná Popeleční středa, do Velikonoc uplyne čtyřicet dnů, kdy se lidé podle křesťanské tradice musejí na památku Ježíšova utrpení zříct veškeré zábavy a skromně se stravovat. Téměř půl druhého měsíce se museli důsledně obejít bez veškerých masitých jídel včetně sádla, dokonce i vařit v hrncích, kde se předtím vařilo maso, bylo někde považováno za špatné znamení. Vyvarovat se měli také pití alkoholu. Někteří se dokonce na celou tuhle dlouhou dobu dobrovolně zříkali kouření, ba dokonce i sexuálního života, co je pro nás dnes těžké si jen představit! Tohle období ale také provázejí různé pověry a tradice. Třeba třetí neděle v postním období se jmenuje Kýchavná – letos připadá na 7. březen. Bylo dobrým znamením, když člověk tenhle den hodně kýchal, protože to věštilo zdraví na celý příští rok. Lidé si proto kýchání záměrně způsobovali, aby si zajistili ochranu před nemocí. Proti nemocem a pro vyléčení také mělo pomáhat obřadné zatloukaní hřebíků do prahu domu. Není divu, že se všechno točilo kolem zdraví, vždyť po dlouhé zimě nebylo sil nazbyt, navíc loňské zásoby jídla se tenčily. Právě v tomhle období se proto na onen svět odebíralo víc lidí než jindy, a tak se lid pomocí magických praktik snažil chránil před nemocemi jak to jen šlo.
296 202 303
296 202 020
