Kousíček od Krvavého rybníka na Jindřichohradecku, směrem na jihovýchod, leží soustava pěti malých rybníků. Seshora dolů se jmenují Komora, Láska, Hrůza, Nalezený a Námětek. Dnes už nemají valného užitku a péče o ně tomu odpovídá. V minulosti, včetně té nedávné, tomu tak nebylo. Byly plné ryb, čas od času došlo i na podzimní výlovy a jednou za několik let se vypouštěl i rybník Hrůza...

Táta to slyšel od svého táty

Sám o poslední tragédii nevím nic. Také můj táta o ni slyšel od svého otce. Ten u toho ale před padesáti roky přímo byl. Koncem neobvykle chladného listopadu toho roku našli v rybníce Hrůza dědova kamaráda Milana Nebeského z Kunžaku. Ve městě se brzy rozneslo, že umrzl. Na celé tragédii bylo divných několik věcí. Šokovaly nejvíc dvě. Rybník byl vypuštěný, místo vody hluboké bahno. Milana mazlavá hmota uvěznila pár metrů od břehu v pozici, jako by se v ní snažil plavat. A nejpodivnější na tom bylo, že byl jen v trenkách, zbytek oděvu a také boty s ponožkami ležely poházené u odloženého kola! Přitom venku bylo jen těsně nad nulou.

Šetření nevedlo nikam. Cizí zavinění prokázáno nebylo a tak byl případ uzavřen, jako nešťastná nehoda. Okolí tragédie se nakonec spokojilo s vysvětlením, že se chudák mladý kluk pořádně opil a nevěda, co dělá, se šel v tom chladu vykoupat do nádrže bez vody!



Jen děda věděl své

Jen můj děda si vzpomněl na to, co mu v den oslav jeho patnáctin vyprávěl jeho táta a co se v našem rodě vypráví dospívajícím synům od pradávna.

Děda mého pradědy se vracel ze zábavy v sousední vsi až poté, co ponocný vytroubil půlnoc. Co ho přivedlo k rybníku, říct později nemohl. Srpek měsíce a hvězdy mu svítily na cestu, když tu na hrázi rybníka zůstal překvapením stát. Před pár dny byl sám u toho, jak rybník vypustili a prakticky všechny rybu vylovili. Zůstalo jen bahno. Teď se ale nebeské světlo odráželo v nefalšovaných vlnkách. Rybník byl plný a rozhodně nebyl pustý. Kousek od břehu se cákaly, vesele výskaly a švitořily dvě dívky. Moc hezké a úplně nahé dívky! Najednou se jedna z nich otočila a zvolala: „Hej, mládenče, pojď k nám!“

Zůstal stát, jako by zkameněl. Ne proto, že možná prvně ve svém životě viděl nahá krásná děvčata, bylo v tom i cosi víc.

„Copak se ti nelíbíme?“ ozvala se znova první z dívek a začala pomalu vystupovat z vody směrem k němu. Sledoval ji jako hypnotizovaný, odtrhnout oči od té krásy nemohl. Zároveň mu však cosi uvnitř poroučelo - Uteč, honem, uteč, běž, co ti síly stačí! Pohnout se ale nemohl! Jen cítil blížící se nebezpečí.
„Pojď, nestyď se,“ šeptala druhá z dívek. Zvala ho tiše, ale on ji slyšel. Moc dobře ji slyšel. Z toho milého šepotu mu ale běžel mráz po zádech. Poklesla mu kolena a neupadl jen proto, že toho nebyl schopen.
„Já...já...to nejde...čekají mne doma...máma čeká,“ podařilo se mu vykoktat. Síla, co ho držela na místě, najednou povolila a on se svalil do bláta.



„Dobrá, tak si běž! Ale pamatuj, nikomu ani slovo o tom, co jsi tady viděl!“ spíše zlobně rozkázala ta z dívek, co už vyšla z vody. Jako by uhodil blesk, náhlé světlo ho oslepilo, až musel zavřít oči. Když je otevřel, dívky zmizely, pryč byla i voda a měl před sebou jen bahnité dno. Roztřásla ním hrůza i zima. Zdálo se mu, že kdesi se ozval sýček...

Nesvěřil se, ale...

S tím, co se mu stalo a co tehdy viděl, se můj předek nesvěřil. Až když byl sám táta a jeho syn dosáhl patnácti let věku, vyprávěl mu svůj příběh a zapřísahal ho, aby v čase, kdy bude Hrůza vypuštěný, kolem za noci nikdy nechodil a až bude mít sám syna, převyprávěl mu celou historku. Tak se i stalo. Výstraha se v našem rodu přenáší dál a dál. Za ten čas se v rybníce stalo několik nehod a nešťastný Milan Nebeský nebyl zdaleka první a možná ani poslední!

* * *

Teď mne napadá. Rybník letos opět vypustili a mému klukovi bude zítra patnáct...

CHCETE VĚDĚT, CO SI MYSLÍ? Využijte mé telepatické schopnosti a zavolejte mi na tel.: 906 701 701 nebo mi pošlete SMS ve tvaru SMS HEDVIKA na 904 30 44! Vaše čarodějka Hedvika