Sladký indiánský bůh

Javory byly uctívány všemi indiánskými kmeny na severoamerickém kontinentu. Kanada má javorový list dokonce ve znaku. Při posvátných indiánských obřadech se ohniště zapalovalo javorovou větví. To zaručovalo šťastný průběh obřadu. Z javorů čerpaly tyto národy od pradávna mízu na javorový sirup, který je nejen zdravější než cukr, ale i než včelí med. V indiánských pověstech a mýtech je javor popisován jako „nejdobromyslnější strom“. Proto bychom mu měli svěřit svá trápení, úzkosti, zklamání a bolest srdce. U jiných stromů může nastat zrcadlový efekt: pokud v sobě skrýváme nevyslovené zlé pocity, mohou se nám vracet zpět do srdce jako šíp. Javor je však hodný a posilující, zatrpklost a hořkost lidí pošle rovnou do země, která nás pročistí. I ti nejvíc zklamaní a utrpením pokřivení a zahořklí lidé najdou u javoru pozitivní odezvu. Umí vlít do duše světlo a jas, hořkost promění ve sladkost, kterou ve své míze skrývá. Doslova nám osladí život – a to i v duchovním smyslu.


Milovník písní

Všechny stromy dovedou ocenit hudbu, ale javor miluje písně a hraní na různé nástroje nejvíce ze všech. Jeho dřevo nádherně rezonuje. Každý dávný mistr houslař, harfář nebo kytarář se vždy nejprve stromu zeptal, zda smí použít jeho dřevo na výrobu nástrojů. Pak s pokorou čekal na odpověď. Někdy strom souhlasil, jindy odpověděl „Ještě ne“ – a mistr poslechl. Každý příslušník tohoto uměleckého cechu dobře věděl, že kdyby jednal proti vůli javoru, nástroj by nezněl správně. V Anglii, Irsku i Skandinávii byly nalezeny zachovalé harfy z javorového dřeva. I po tisících let jejich dřevo měřitelným způsobem odpovídá na reznonace hudby, je „vyladěné“, a snad proto přežilo takové věky.

Přítel dětí

Javor byl od pradávna nakloněn maličkým a mladým lidem. Kolébky a hračky vyráběli Keltové velmi často z javorového dřeva. Když se děti naučily chodit, pobídli je, aby prošli rozsochou mladého nízkého javoru. Ten děti očistil od nemocí a zlých energií a vyladil je na svou šťastnou strunu. Byla to vlastně určitá prevence zdraví. Dodnes se v Anglii i Walesu traduje zvyk, že pokud děti vyadíte na javorovou větev a chvilku je tam necháte posedět, budou celý život zdravé. Zajímavé je spojení javorů s čápy – v jejich hnízdech na vrcholcích komínů a starých věží najdete převažující množství javorových větviček. No a čáp, jak víme, podle našich tradic nosí děti. Milování pod javorem by mělo být dobrou volbou, pokud zamilovaný pár chce přivést na svět potomka.


Zlé v dobré obrací

Javor je velký léčitel. Nejen, že se jeho kůra, listy a větve používají na otoky, revma, horečky a hojení ran – toho pradávným dokladem je 4000 let starý svitek z papyru sepsaný egyptskými kněžími – o užití odvaru z větévek a kůry na otoky a rány – ale jeho pouhá přítomnost u lidského obydlí nebo větévka pověšená do okna zahání můry, netopýry a zlé síly. Stejně tak zahání vše zlé v nás a přeměňuje to ve svou Jupiterskou šťastnou zář. Proto léčí mnoho chorob, které vznikly ze stresu a smutku. Jděte javor požádat o pomoc. Posaďte se a nechte ho, aby vás svou velkou vitální silou přeladil na vlastní frekvenci. Zazpívejte mu a soustřeďte se na to, aby váš prožitek písně byl pro vás samotné hodně intenzivní. Jazykem stromů jsou city a emoce. Strom vás slyší. Písní jste navázali komunikaci. Zavřete oči a poslouchejte šum listí. Nechte obrazy ve své hlavě volně proudit. Dovolte si cítit pocity, které se pod javorem dostaví. Tyto obrazy a pocity jsou řečí stromu. Kromě sdělení přijměte dar ve formě očištění a proměny. S častými návštěvami javoru budete čistší a šťastnější.

První, úvodní článek - Rozhovory ze stromy - najdete ZDE: ROZHOVORY ZE STROMY: OTEVŘETE SE!