Karla Mrázková byla knihovnice. To bylo před pár desítkami let. Lidé v Karle viděli neprůbojnou šedou myšku, smířenou s tím, že zůstane na ocet. Kolegyním ji bylo možná i líto. Říkávali jí, že vše se v dobré obrátí. Nevěřila tomu.

Hloupá stařena

Jednoho zcela obyčejného letního dne zamířila Karla cestou z práce do stínu podloubí. Tam ji cestu přehradila stará cikánka. Oblečení na ni bylo obnošené, šedivé vlasy neupravené, šátek na hlavě špinavý. Popadla Karlu za ruku a zastavila ji. „Panenko, vím, že se trápíš. Pokud chceš, pomohu ti. Vdáš se, žít si budeš dobře.“

„Nemám peníze. Běž a najdi někoho, kdo je má!“
„Zaplatíš, až na tom budeš dobře, slibuješ?“
„Ano, slibuji,“ zasmála se Karla nahlas, vytrhla se cikánce a upalovala pryč s myšlenkou, že hloupá stařena se ani nepoptala, kde bydlí.



Život naruby

Uteklo sotva deset dnů. V knihovně se objevil muž středních let, o kterém se vědělo, že má moc dobré místo v hlavním městě. Začal za Karlou chodit. Někdy přinesl kytku, jindy bonboniéru. Za 3 měsíce se vzali. Zbyněk, tak se novomanžel jmenoval, brzy zdědil pěknou vilu a Karla se stala novou paní domu.

Manžel vydělával hodně, pořídili si dokonce auto, jezdili na dlouhé dovolené. Karla dala v práci výpověď a starala se jen o domácnost. Říkala si, že zaopatřená žena z vily nemá zapotřebí dýchat prach z regálů plných knih. Spokojeně sledovala, jak konto na vkladní knížce rychle roste. Zrovna se do ní dívala, když kdosi zazvonil u dveří.

S nataženou dlaní

Na prahu stála cikánka. Ta samá. Jen o něco ošuntělejší. Místo pozdravu se ušklíbla a bez pozvání vešla. Šokovaná Karla jen němě sledovala, jak cikánka prochází vilou a vše si pečlivě prohlíží. Pak promluvila: „Panenko, jak vidím, daří se ti dobře. Ostatně jsem ti to slíbila. Přišel čas, abys zaplatila.“

Zmatená Karla sáhla do zásuvky botníku, vytáhla peněženku a otevřela ji.
Stařena se chraptivě zasmála. „Panenko, nebuď z laciného kraje! Almužnu si nevezmu. Vkladní knížku, tu mi dej!“



To Karlu probralo. Ovládl ji vztek. „Co si ta babizna dovoluje,“ naštvala se.
„Nechceš, nedostaneš nic!“ zakřičela, cikánku popadla a vystrčila ze dveří. Ty se zabouchly, a tak nerozuměla, co žena za nimi mumlá...

* * *

Tři dny poté přinesl pošťák telegram. Otevřela ho. „Našel jsem si jinou. Dům i knížku ti nechávám, beru si jen auto. Měj se. Z.“ stálo v něm.

Za další tři dny ji uprostřed noci probudil kouř. S velikým štěstím se dostala ven. Hasiči toho moc nesvedli. Vila shořela i s nepojištěnou vkladní knížkou. Karla se vrátila tam, kde kdysi byla.

VYKLUBE SE Z VAŠEHO FLIRTU OSUDOVÁ LÁSKA? Dám vám odpověď, zabývám se astrologií partnerských vztahů! Volejte na tel.: 906 701 701 a žádejte paní Barboru!