Golem není jen jeden

Slovo golem se má psát s malým g: golem – a znamená hebrejsky „nedokonalý“. To jej odlišuje od lidské bytosti, kterou stvořil sám Nejvyšší a která je odrazem božské dokonalosti. Golema nestvořil Jahve, ale člověk znalý kabaly s pomocí božského jména. V dávné židovské historii byli golemové celkem běžnou věcí. Vytvořil jej například i rabín Elijahu Ba’al Šem, jeho homunkulus měl však velikost sošky a po oživení vyrostl. Podle Talmudu umí golema vytvořit každý, kdo miluje Boha a je poslušný. Pokud si takový Mistr zamane, může tvořit i golemy zvířat. Možná tedy po světě běhá víc golemů, než si myslíme!

Stvořitel Golema

Jak se ví ze slavného Werichova filmu, pražského Golema stvořil rabbi Löv (nebo také Liva). To je pravda, ale odtud už na film zapomeňte. Tento muž vládnoucí tajným učením kabaly se jmenoval celým jménem Jehuda Löv ben Becalel a židé mu říkali Maharal. Byla to vlastně zkratka slov Morenu Hagadol Rabi Liva, což znamená náš velký učitel rabbi Liva. Z toho je vidět, že to nebyl jen tak někdo.


Pepíček

Ten příběh všichni známe. Rabbi stvořil Golema z hlíny s pomocí svého zetě a studenta. Bylo to za tehdejšími hradbami, někde na území dnešního Smíchova či Košíř. Když Golem ožil, vzal jej rabbi k sobě domů a pojmenoval ho Jossile – Pepíček. Golem nemusel jíst, pít ani spát a měl obrovskou sílu, takže byl vydatným pomocníkem. Pracoval po všechny dny kromě soboty, protože tento den patřil Bohu a pracovat bylo hříchem. Proto rabín Golemovi už v pátek po západu slunce vždy vytáhl šém a nechal Golema stát někde v koutě.

Šém nebyla žádná hliněná kulička, ale Boží jméno na pergamenu, který se vkládal pod jazyk. Na čele měl každý golem hebrejské slovo EMET, tedy „pravda“. Pokud se smazalo počáteční písmeno, zbylo MET, neboli „mrtvý“. Když jednou rabbiho dcera stonala, pro samé starosti Löv zapomněl šém vyjmout a odešel do synagogy. Golem neměl žádnou práci a neměl na čem vybít svou obrovskou energii. Začal ničit nábytek, zabíjet slepice, psy a kočky. Když rabbi přiběhl domů, právě kácel staletou lípu na dvoře. Rabbi si uvědomil, jak je Golem nebezpečný, a uspal ho navždy. Poté ho uklidil na půdu Staronové synagogy, kam přísně zakázal vstup.


Záhadná půda

Na půdě Staronové synagogy pátral po Golemovi i Franz Kafka a záhadolog Ivan Mackerle. Nic nenašli, ale jelikož vypouklé oblouky stropu synagogy (podlahy půdního prostoru) jsou vyplněny štěrkem a sutí, mysleli si, že by tam Golem mohl být docela dobře zasypaný. Je podivné, že půda synagogy je absolutně nepřístupná, a to dodnes. Vnitřkem svatostánku nevede na půdu žádné schodiště, zvenku je jediný vikýř, k němuž nevedou žádné schody. Proč?

Znovuoživení Golema

Franz Kafka byl Golemem posedlý. Za první světové války kdesi v Polsku haličského Žida, který mu ukázal prastarý manuskript. A v něm šokující informace. Golem byl na půdě synagogy jednu jedinou noc! Poté jej odvezl rabbiho sluha Chajim s dvěma muži – Secharjou a Balbierem – a koktáním formulek se doma pokusili Golema oživit, aby jim sloužil. Golem skutečně vstal, ale oživen zlými city byl zlý. Tu noc záhadně zemřely dvě z Chajimových dětí. Tu samou noc vyjel z Chajimových vrat vůz s dvěma rakvemi. Ty byly bez obřadů pohřbeny na Šibeničním vrchu do morového hrobu. V jedné rakvi se nacházely obě děti, v druhé pak Golem na své skutečně poslední cestě.

„Amatéři kabaly“ se zalekli a svůj čin ututlali. Šibeniční vrch je dnešní Kapslovna na Žižkově. Možná tedy Golem čeká právě zde na své objevení.