Bill Asher sedl do auta hned druhý den po oslavě svých devatenáctin. Vyrazil na skoro 200 mil dlouhou cestu do vysokoškolského kampusu, který se mu stal domovem na studiích. K cíli zbývala sotva třetina, když začal motor vynechávat. Do nejbližšího městečka to ještě dotáhl, ale před servisem místního mechanika auto zhaslo definitivně. Oprava bude možná, ne hned a bude to stát 500 dolarů. Tolik Bill neměl.

Cítil se trapně

Bill už stál v telefonní budce, vytočil číslo a ve sluchátku uslyšel tátovo: „Tady Asher, čím mohu pomoci?“. Neřekl nic a zavěsil. Styděl se říct rodičům o další peníze. Platili mu studia, sami museli pořádně utáhnout opasky. Máma se o tom nechtěně zmínila. Jak po nich chtít za dané situace nemalou sumu?

Bez cíle procházel městečkem, co se pomalu nořilo do noční tmy. Na to, kde složí hlavu nemyslel. Zaměstnávala ho jen ta jedna myšlenka. Kde sežene peníze?! Usedl na lavičku naproti spoře osvětlené benzínky. Pravou nohou o něco zavadil. Sklonil se a zvedl pistoli. Nechápal, kde se tam vzala. Vypadla někomu z kapsy? Ponechal ji tu někdo záměrně? Je vůbec nabitá? Byla...



Najednou se řešení finanční tísně nezdálo tak nemožné. Chce to jen trochu odvahy. Přejít pustou silnici. Vejít k pumpaři. Namířit a vynutit si předání obsahu kasy. To přece zvládne..

Svědomí v tu chvíli roli nehrálo. Vlastně si na něj ani nevzpomněl. Řešil detaily, jak to celé provést tak, aby se nikomu nic nestalo a on se dostal rychle k penězům, které potřeboval. Ano, zkusí to. Zvedl se z lavičky. Vtom ale u stojanů zastavilo auto. Pumpař, který vyšel ven, byl zjevně starý muž. Dokonce špatně chodil. Možná i kulhal. Bill si byl rázem jistější. Šedivý děda překážkou nebude, na odpor se jistě nepostaví. Vstal, protáhl se, přešel silnici a ještě než se dostal do světel pumpy, stáhl si kšiltovku více do čela. S pistolí v kapse vešel dovnitř...

Bylo to tak nečekané

Na pozdrav pumpaře jen kývl hlavou. Ze sledování věděl, že mezi regály, nabízejícími základní zboží, nikdo není. Přesto se mezi ně vydal. Najednou za sebou uslyšel kroky. Vůbec nebyly šouravé. Naopak. Tak nějak energické, určitě ne dědkovské. Polekaně se otočil. Jenže nikoho neviděl! Byl tam jen on a děda u kasy. „Hloupost!“ vynadal si v duchu a pomyslel si, že z toho začne ještě bláznit. Sáhl po zbrani, ale nechal ji dál schovanou v kapse.



Schválně zakašlal. Chtěl, aby se děda otočil. Tomu to trvalo nějak moc dlouho... …když tak učinil, Bill málem vyjekl. Nebyl to ten děda, kterého viděl venku. Obličej, co se na něj díval, dobře znal. Byl to jeho táta! Koukal se na něj smutně, tak nějak vyčítavě. Mlčel. Jen odmítavě kroutil hlavou.

Na víc nečekal. Vrhl se ke dveřím, vyrazil ven. Utíkal a do tmy odhodil proklatou pistoli. Doběhl k telefonní budce. Vytočil domov a ještě hodně udýchaný si tátovi řekl o peníze. A o tom, co se ale právě stalo, pomlčel. Strašně se styděl. Vždyť stačilo tak málo a svezl se po šikmé ploše. Jenže anděl strážný byl proti.

Mnoho lidí věří, že si pro ně v hodině smrti přijde anděl. O tom jak vypadá, jak se projevuje a jaký vlastně je, se ale nemluví. Těch, kteří se s ním setkali a mohli nám o tom podat svědectví, je zoufale málo. Více ZDE...