Home - Články - Nemrtvá mrtvá

Nemrtvá mrtvá

vloženo 17. 12. 2016
čas čtení: 5 minut

Nemrtvá mrtvá

Neuvěřitelný, leč pravdivý příběh se odehrál ve válečných letech daleko za Uralem. Život tam by těžký vždycky, v průběhu války ještě víc. Vesnice, včetně těch hornických, byly bez bojeschopných mužů, do šachet fáraly ženy, starci a s nimi i invalidé, vracející se z fronty. Lékařská péče byla, ale také všelijaká. Doktoři mířili na bojiště, v týlu se o pacienty starali penzisté. Někteří z nich hodně staří. I proto se mohlo stát, co se stalo...

sdílet článek na facebooku

Věře bylo šestnáct. Otec byl na frontě, stejně jako její jen o tři roky starší bratr. Každé ráno za svítání mířila společně s mámou na šachtu, doprovázel je i její dědeček. Zpátky se vraceli po šichtě, obstarali vše kolem domku, večery ženy trávily šitím.

Osudný nádech

Tak tomu bylo i osudného večera. Věra na obnošený, ale vyspravený zimní kabát přišívala nové knoflíky. Přišívala předposlední a poslední, jak měla ve zvyku, držela mezi zuby. Těžko říct co bylo příčinou. Snad nutkání ke kašli. Zkrátka se Věra prudce nadechla a veliký knoflík jí dokonale ucpal průdušnici. Vyskočila, krátce bojovala s dechem a následně se zhroutila bez života. Nikdo jí nedokázal pomoc. Jen děda vyrazil za vesnickým felčarem…

Felčar dělal, co uměl. Měřil tep, hlavu sklonil k dívčině hrudi. „Umřela, holubička vaše. Srdce jí nebije, tep žádný, podívejte, jak líčka jí zbělela. Udusila se. Je mrtvá!“

S pohřbem v těch letech neotáleli. Hned pozítří oblékla máma dceru do nejlepších šatů a na jeden z prstů jí navlékla prstýnek. Takový obyčejný, s kamínkem, ne zlatý, jen pozlacený. Na hřbitov Věru doprovodila skoro celá ves. Tedy ti, kteří v ní zbyli.



Přízrak na vrátnici


Nazítří, tedy den po pohřbu, hned nad ránem přišla na vrátnici jedné z důlních šachet dezorientovaná, trochu se motající, jakoby opilá mladičká dívka ve zválených, natržených a trochu ušpiněných šatech. Tou dobou už začali přicházet lidé na ranní směnu. Mezi nimi i žena, která si dívky všimla mezi prvními. Překvapením vykřikla, rychle se opakovaně pokřižovala a s děsem se třesoucím hlasem jala lidem, kteří se kolem srotili, vysvětlovat, že to je Věra a že jí byla včera na pohřbu!

Vypukl zmatek. Nejklidnější ze všech byla přitom Věra. „Ne, nejsem mrtvá. Jak vidíte, žiju. Jen mne nad ránem vykopali vykrádači hrobů...,“začala vyprávět jen stěží uvěřitelný příběh narůstajícím zástupům vděčných posluchačů.

Hrůzné hodiny


Když vdechla knoflík, pokusila se ho hlubokými výdechy dostat ven. Jenže se jí to nepodařilo. Ztratila vědomí. Po čase se probrala, ale nebyla schopna nejen pohnout prstem, ale ani otevřít zavřená víčka. Přitom si ovšem uvědomovala vše, co se s ní děje!

Když uslyšela felčara, že zemřela, pomyslela si, že tomu asi tak bude. Jen jí přišlo, že je ta smrt taková divná. Potom si uvědomovala, jak ji máma obléká, jak ji ukládají do rakve, vezou na hřbitov. Strašně moc si přála, aby alespoň pohnula víčky, ale vzduch, který jí jen knoflíkovými dírkami vnikal do plic, jí to nedovolil. Bylo ho příliš málo na to, aby žila, ale dost na to, aby ještě nezemřela.

Cítila, jak jí naposledy líbají, jak zaklaplo víko a jak ho zatloukali hřebíky. Potom ji spustili dolů. Slyšela, jak hrsti hlíny dopadají na rakev. Jak jsou lidské hlasy stále tlumenější a pak jen ticho. „Tak, takový je konec mého pozemského bytí,“ pomyslela si.



Nechtěná exhumace


Zvláštní, že byla naprosto klidná a smířená s osudem. Pohnout se nemohla a jen čekala, kdy si ji vezme opravdová smrt.

Najednou uslyšela nějaké zvuky. Po chvíli pochopila, že nějaké lopaty odkrývají zeminu z jejího hrobu. Potom bylo slyšet praskání páčeného dřeva a víko rakve se odklopilo. Uslyšela hlasy. Mužské hlasy. „Viděl jsem na její ruce prsten, určitě je zlatý. Sundej jí ho,“ říkal jeden z nich. Další pak rozkazoval: „A teď ty šaty, jsou pěkné, na trhu jistě snadno najdou kupce!“

Nastal zádrhel. Svléci ji nebylo tak snadné. „Otočte ji hlavou dolů, tak se to podaří,“ radil třetí.

A pak se to stalo. Vzduch. Studený noční vzduch! Svěží vzduch se jí dostal do plic! Hltavě se nadechla. Bolestně přitom zasténala a otevřela oči! Hlasitě vykřikla: „Žiju“

* * *

Vykradači hrobů byli čtyři. Náhle oživlá mrtvola v nich vzbudila nepopsatelnou hrůzu. Jeden z nich podlehl infarktu hned na místě, další po dvou krocích mezi náhrobky. Zbylí dva byli vypátráni, zatčeni a odsouzeni.

NEDOKÁŽETE SE ROZHODNOUT? Vím, která cesta je ta správná! Netopte se v nejistotě z budoucnosti a hned mi zavolejte na tel.: 906 701 701 nebo mi pošlete SMS ve tvaru SMS GRETA na 904 30 44. Vaše vědma Gréta

1 | 2 | 3 | 4 | 5 > >>|

NAŠI VĚŠTCI - Vyberte si svého věštce a zavolejte mu na tel.: 906 701 701!

zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail
zobrazit detail

Základní navigace

Přejít na obsah (přeskočit nahoru)

© 2009 - 2024 E.M.A. Europe s.r.o. Všeobecné obchodní podmínky Zpracování osobních údajů Zpracování cookies, tech. zaj. Materna, 1 min/70 Kč vč. DPH, 1sms/max. 46 Kč, Max. délka hovoru je 17 minut, Volejte (49 Kč/min) a pište (30 Kč/SMS) bez omezení! Klub Horoskop2022, BÚ: 2109191786/2700, PO Box 14, 110 05 Praha 05, www.ema.bz

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze náv?těvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.