Staří Římané uměli slavit!

Ve starověkém Římě se konec roku neobešel bez pořádné oslavy, která se v mnoha ohledech podobá té dnešní. Stejně jako my si do nového roku přáli vše nejlepší. Samozřejmě pořádali velkolepé hostiny, odkud si hosté odnášeli cukroví symbolicky tvarované do podoby lidí, zvířat i předmětů každodenní potřeby, aby jim sladce ubíhal nadcházející rok.

Křesťanská střídmost

Poslední prosincový den zasvětili křesťané památce svatořečeného papeže Silvestra a nebyl pro ně nijak zvláště významný. Není se čemu divit, až gregoriánský kalendář v 16. století ustanovil Nový rok s konečnou platností na 1. leden. Do té doby začínal rok v jednotlivých evropských zemích různě.


Lidová tradice si přesto cestu našla. Na českém venkově chodily na Silvestra po vesnicích tzv. „ometačky“, což byly chudé ženy v černých šatech s hlavou zabalenou v bílém šátku. Než vešly do stavení vždy třikrát zaklepaly. Pak potichoučku přistoupily k plotně s třikrát jí ometly, aby v novém roce pěkně hřála.

Silvestr v nové době

V průběhu 19. století se lidé začali k silvestrovským oslavám vracet. Ustálil se i jídelníček v podobě horkého ovaru, krup, křenu a jablek pro zdraví a štěstí. Ani čočka nesměla chybět, to aby se rozmnožovaly peníze. Nedílnou součástí se stal i přípitek s rodinnou a přáteli.


Ruku v ruce s oslavami šla i řada pověr. Věřilo se, že co bude člověk dělat na Nový rok se ho bude držet až do konce roku! Každý proto musel mít v kapse alespoň nějaký ten peníz, aby se ho zlaťáky nepustily. Stejně jako na Štědrý den se nesmělo věšet prádlo, nebo by se hospodyně usoužila. Samozřejmě se také věštilo, a to podle příchodu prvního hosta. Stařena předpovídala mrzutost a hádky, zatímco dítě nebo mladý člověk lásku.

Pokud i vy chcete pojistit svoje finance v nadcházejícím roce, určitě nezapomeňte sníst trochu čočky a dát si do kapsy nějakou tu minci. Rozhodně však zvažte, kdo bude letos prvním hostem na silvestrovské oslavě.